Září 2014

Svět oříšků a čokolády

30. září 2014 v 23:00 | LadaCroft |  na nákupy
Sháníte nějaký hezký a originální dárek, nebo jste jen zmlsaní jako já? Co takhle koupit babičce ovčí mýdlo, kamarádovi želé pizzu, mamince pralinkovou kytici nebo kolegovi na rozlučku se svobodou čokoládová prsa? Tento podnik byl jedním z prvních, které jsem v Plzni zaregistrovala a hned tam vyrazila - inu kdo by si nevšiml obchůdku s názvem "Svět oříšků a čokolády"?


Obchod tento rok oslaví na novém místě už čtvrté Vánoce (manažer Oliver Kostka mi dokonce sdělil přesné datum otevření a to 23. listopadu 2011). Podnik původně zaujímal místo hned vedle, ale prostory se ukázaly být kvůli stále se rozšiřujícímu sortimentu malé. Nyní jej tedy naleznete na adrese Americká 25, Plzeň. Otevírací doba je o pracovních dnech od 8 do 18 hodin, v sobotu od 9 do 12.

Na mou iniciativu napsat o tomto místě článek, reagovali manažer Mgr. Oliver Kostka i majitel PhDr. Ivo Maryška velmi kladně, takže jsem se na spolupráci s nimi ohromně těšila. Pánové se chtěli setkat osobně. Při schůzce jsem od pana Kostky získala důkladné informace o veškerém zboží a dokonce jsem byla obdarována ochutnávkami pralinek i oříšků, čaji, bonbony, ba i kakaovými boby. Upřímně netuším, jak někoho vůbec mohlo napadnout vyrábět z nich čokoládu Smějící se.
Pan Maryška mi zase vysvětlil, jak s krámkem vůbec začal - už jako malý pomáhal rodičům se stánkem s ovocem, později se zaměřili spíše na květiny a k nim se přidaly i oříšky. Díky cestování se v krámku začaly objevovat i pralinky a to už byl jen krůček od rozdělení původního květinářství od cukrovinek. Květiny Slaměnka i nyní naleznete o několik budov vedle na adrese Americká 21, popřípadě Slovanská třída 201, Plzeň a oba krámky sdílí tuto webovou adresu.

A jaké artikly, že to tedy ve Světě oříšků a čokolády najdete? Mám-li začít věcmi, které Vaše chuťové pohárky tolik nepotěší, musím jednoznačně zmínit, že tento podnik je výhradním dovozcem ovčího mýdla z Rakouska. Toto mýdlo obsahuje ovčí proteiny z mléka a díky tomu nevysušuje pokožku. Dále mají ale i ovčí krémy nebo tělové ovčí máslo. Osobně se nazývám "čichofilem", takže jsem tála hlavně u svíček Yankee Candle, které nádherně voní a vydrží dlouho hořet. Najdete tu ale i různé ozdoby, hrníčky, keramické postavičky (možno vyrobit i na zakázku), stojany na svíčky, obrazy, fotorámečky, pravé mořské houby, polštářky, bačkůrky, heboučké plyšáky značky Bukowski či funkční tekoucí hodiny á la Salvador Dalí.


Na své si zde ale přijdou také milovníci dobrého pití! Seženete zde nejen rozmanité druhy čajů (například značky Basilur), ale také dárková piva ze zahraničí, různá vína (třeba víno Raška bylo na soutěži v USA oceněno hned několika medailemi), ale také macerační vína s léčivými bylinkami. Potěším i kafaře, neboť zde najdete také kvalitní druhy káv.


Svět oříšků a čokolády si velmi zakládá na kvalitě - i proto je spoustu výrobků dováženo ze zahraničí. S panem Kostkou jsme řešili rozdíl mezi Nutellou koupenou v Čechách (vyrábí se v Polsku) a Nutellou pro německou klientelu - rozdíl je doopravdy poznat! "Když na etiketě není český návod, znamená to, že něco bude v pořádku," usmíval se na mě manažer a já mu musím dát jen za pravdu. České návody si zde povětšinou tisknou sami. Co se značek čokolád týče, najdete tu Lindt, jemnou Hachez, Divine, hořkou čokoládu s mátou After Eight, českou čokoládu Jordi's a mnoho dalších. Koupíte zde pralinky různých druhů a občas i dost netradičních chutí. Mají zde rarity jako např. olivovou čokoládu, horké čokolády, které si připravíte doma a mají zde i čokolády pro diabetiky, bezlepkové, s ovčím mlékem nebo úplně bez laktózy.



Z regálů na vás "koukají" čokoládové postavičky, ať už jde o různá zvířata, fotbalový míč nebo již zmíněná čokoládová prsa Mlčící. Dětem pořiďte čokoládové pastelky nebo čokoládovou pizzu, dospělé potěšíte Kamasutra bonboniérou nebo čokoládou, která má na obalu dámské pozadí s příhodným popiskem "Olizování povoleno". A proč třeba místo obyčejné kytice nekoupit dámě tu s bonbony?


Už jste někdy sháněli v Plzni suvenýry? Upřímně to není nejjednodušší. Tak zajděte sem! Mají tu plzeňské víno, čaj, pivo, žvýkačky, placatku, čokoládu, ale také plzeňské pralinky!


A konečně se dostávám k oříškům! Mají zde různé druhy oříšků i ovoce v bílé, mléčné i hořké čokoládě, v jogurtu (i ovocném), v bonnerexu, kakau, cukru (se sezamem i bez), skořici, wasabi, nebo třeba v ďábelském těstíčku. Samozřejmě tyto pochutiny koupíte i bez polevy, převážně tedy sušené ovoce. Výborná je také japonská směs nebo hrášek ve wasabi. Co pro mě bylo ale velkou novinkou je poleva karob, která se používá jako náhražka čokolády a kakaa. Obsahuje méně kalorií, snižuje cholesterol v krvi a je vhodný i pro diabetiky.1 Můžete si zde samozřejmě nechat namíchat různé směsi do kornoutků, nebo si vybrat už předpřipravený.

Zdroj všech fotografií: Facebook: Svět oříšků a čokolády, pralinky, dárky Plzeň [Foto]. Dostupné z: <https://www.facebook.com/pralinkyplzen/photos_stream>

To ale ještě není vše! Tento podnik má totiž i vlastní balící službu, cena balení dárku se pohybuje mezi 15 a 45 Kč. V létě si tu u okýnka můžete koupit točenou zmrzlinu, v zimě zase svařák či horkou čokoládu. Slevové akce najdete venku na tabuli, na facebooku (zde naleznete i více fotek), ale také na slevomatu. Maturanty jistě potěší, že se zde mohou dočkat i sponzoringu maturitního plesu.

Má zkušenost:
Chodím sem už rok většinou pro mlsky pro sebe (v prváku jsem se tu stavovala dokonce každý týden cestou na přednášku), ale také si tu ráda nechám udělat dárkový balíček. Každopádně poté, co jsem ochutnala darované vzorky je mi jasné, že sem podniknu i četné návštěvy pralinek i čajů.

Myslíte, že je nutno ještě něco dodávat Mrkající?



Timeline: Vynálezy

23. září 2014 v 21:11 | LadaCroft |  Hry
Hurááá! Kavenu má od září otevřeno jako dřív (přes léto sem člověk mohl zaskočit pouze ve středu), takže jsme tam hned musely vyrazit. Samozřejmě jsme s holkama začaly klasikou Dobble, poté jsem jim ukázala CINK!, jenže Janča musela odejít a zůstaly jsme tam s její spolubydlící Eliškou samy. Co teď? Ještě, že nám pan Vaněček ukázal hru Timeline: Vynálezy.


Tato hra je založená na znalostech dějin, konkrétně na letopočtech, ve kterých byly vynalezeny různé věci. A občas je něco takového opravdu těžké rozhodnout.
Hráči si rozdají zpravidla (záleží na domluvě) 5 karet. Karty si hráči před sebe rozloží a to tak, aby letopočet nebyl vidět (samozřejmě se na něj sami nedívají). Doprostřed stolu umístíte jednu kartu s vynálezem a jeho letopočtem. První hráč si vybere kartu, kterou chce umístit a v prvním kole ji vloží doleva či doprava od původní karty, podle toho, zda si myslí (nebo lépe ví), pokud byl vynález objeven/vynalezen před či po věci na původní kartě. Kartu poté obrátí a dozví se, zda měl pravdu. Pokud ne, kartu dává dospodu balíku a bere si novou. Hráči se takto střídají, ale tím karet uprostřed pochopitelně přibývá a hra je těžší a těžší. Vítězem je samozřejmě ten, kdo se zbaví karet jako první.
Hra obsahuje 110 karet a objevíte zde vynálezy jako třeba Atomovou bombu, znakovou řeč, minisukni, knihtisk či objevení ohně.
Hra je určena pro 2 až 6 hráčů (ale myslím, že jich může být i víc) a od jejich počtu se samozřejmě odvíjí i délka hraní.

Hra má také "sourozence" v podobě Timeline: Události či Timeline: Objevy.

Zdroj obrázků: Svět deskových her: Vynálezy [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.svet-deskovych-her.cz/produkty/1406/timeline-vynalezy>

Má zkušenost:
Upřímně jsem na dějepis a zeměpis tupá Mlčící, takže hra není nic pro mě. Ve výsledku jsem se naštěstí nijak zvlášť neztrapnila, ale zlatého bludišťáka bych určitě nezískala. Člověk se alespoň dozví nové a často překvapivé věci. Pokud mám mluvit o taktice, je nejlepší nejprve dávat kartičky, u kterých si člověk není až tak jistý, protože na stole je zatím karet málo a není tolik možností.
Hra je zabalena v malé kovové krabičce, takže je skvělá i na cesty.

Rivalové

19. září 2014 v 23:09 | LadaCroft |  Drama, thriller, horor, mysteriózní, historické
Někdy může být rivalita silnější, než strach o vlastní život. A to i přesto, že vás soupeř je naprosto odlišný a myslíte si, že na něj nemáte jediný důvod žárlit. Emoce ale skýtají různá překvapení - i pro řidiče Formule 1, který musí být na cokoliv nečekaného zvyklý a připravený. Rivalové (Rush) je skvělý snímek (podle skutečnosti) zachycující věčný boj mezi agresivním Jamesem Huntem a uvážlivým Niki Laudou.

Zdroj: Divadlo Dobeška: program [Obrázek]. Dostupné z: <http://divadlodobeska.cz/program/rivalove-222.html>

Ron Howard má za sebou jako režisér různé žánry, po roce 2013 i životopisné sportovní drama Rivalové (Rush). Herecké obsazení je podle mě brilantní (stačí se podívat na pravé fotky Nikiho, Jamese a jejich žen). Jamese Hunta hraje Chris Hemsworth (znáte především jako Thora), Nikiho Laudu hraje Daniel Brühl - herec, který má matku Španělku a otce Němce a rozhodně nevypadá odpudivě, jako krysa (jen si ho vygooglete!), hraje skutečně úžasně a stejně tak je namaskován. Manželku Jamese, Suzy, hraje Olivia Wilde (jistě znáte především z Dr. House) a manželku Nikiho, Marlene, ztvárnila herečka Alexandra Maria Lara (možná znáte z Předčítače). Sami zkuste porovnat fotky!1

Zdroj: Pikdit: images from reddit: Whoever did the casting for Rush did a damn fine job [Foto]. Dostupné z: <http://pikdit.com/i/whoever-did-the-casting-for-rush-did-a-damn-fine-job/>


Niki Lauda je rakouský řidič, který se snaží dostat do Formule 1. Rodina ho nepodporuje, o to víc je hnán za svým snem stát se šampionem. Je uvážlivý, netěší se velké oblíbenosti, natož u dam. Místo vymetání večírků raději přemýšlí, jak upravit své auto, aby bylo rychlé, ale bezpečné. To James Hunt je jeho pravým opakem - střídá ženy, je prudký, vymetá večírky a je obklopen lidmi - ačkoliv těžko říct, zda ho mají opravdu rádi.
Už v závodech Formule 3 se tito později dlouholetí soci střetnou a právě zde jejich rivalita začíná...

Trailer:
Zdroj: YouTube: Rivalové / Rush (2013) CZ HD trailer [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=GgahphNAE_E>


Má zkušenost:
Tento film pro mě znamenal také první zážitek s 4D kinem (a pro Toma pokutu, jelikož jsme se přiřítili do kina, abychom pak stejně 10 minut koukali na trailery Usmívající se) - hýbání sedadel, vítr ze všech stran (až mi byla zima) a sem tam i lehké rozprášení vody, bylo ale ochuzené o 3D verzi. Co naplat. Film byl ale i tak skvělý a dnešní lehký šok, že jsem si stáhla verzi s českým dabingem naštěstí opadl poté, co se objevily titulky - němčinu totiž Češi nepřekládali (jak často bývá zvykem), takže film neztratil původní šmrnc. Napětí, zábava, rychlé stroje, láska (tak trochu zpovzdálí) - to vše najdete v tomto filmu.

Dávám krásných 90 % (fanoušci csfd to vidí na 91 % a prozatím se tento snímek drží na 13. pozici).
Takže dámy, pokud máte doma rytíře, který zvládl řadu vašich romantických komedií bez mrknutí oka, dopřejte mu kvalitnější zábavu. Uvidíte, že se rozhodně nebudete nudit!


Labyrint: Útěk

18. září 2014 v 23:55 | LadaCroft |  Sci-fi, fantasy
Občas prohledávám programy kina a zkoukávám trailery, abych si zapsala filmy, které si tak za půl roku zhlédnu. A sem tam zde najdu i něco dobrého, na co se rozhodnu zajít. Dnes byl tím "dobrým" snímek Labyrint: Útěk (The Maze Runner) natočený podle knižního bestselleru.

Zdroj: Bux.cz - internetové knihkupectví: Kniha Labyrint: Útěk [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.bux.cz/knihy/153105-labyrint-utek.html>


Hned zprvu musím podotknout, že celý film je plný prvotin a začátků. Začínajících herců, scénáristů, ale i samotná kariéra režiséra Wese Balla je teprve v plenkách. Spisovatel James Dashner rozhodně žádným amaterém není, nicméně je to jeho první zfilmovaná kniha. Zmíním jen několik herců - hlavní roli Thomase se zhostil Dylan O'Brien, Teresu hraje Kaya Scodelario (hrála také princeznu v novém Souboji Titánů) a zástupce vůdce Placerů Newt, kterého hraje Thomas Brodie-Sangster (rozhodně znáte jako malého roztomilého Sama v Lásce nebeské) a pravděpodobně má největší herecké zkušenosti. Posledním, koho zmíním je Gally, kterého hraje Will Poulter, který se z nezkušeného blbečka v Millerových na tripu změnil na agresivního idiota. O scénář se také podělili nováčkové, zmíním akorát Noah Oppenheim, který se podílí na třetím pokračování trilogie Divergence, Aliance. Snímek má necelé dvě hodiny.1


Thomas se jednoho dne z ničeho nic probudí v podzemním výtahu, který ho vyveze na Plac (angl. Glade) - místo, kde už přes tři roky žije několik chlapců, Placerů (Gladers), kteří sem s vymazanou pamětí byli přivezeni stejně jako on. Plac je malá louka přesahující do menšího lesíku, obehnaná vysokými, kamennými zdmi, za kterými se skrývá bludiště. Bludiště, jak chlapci věří, je jediná cesta z tohoto nehostinného místa, takže do něj ráno po rozbřesku vysílají nejrychlejší a nejodvážnější ze svých řad, Běžce (Runnery). Bludiště se ale mění a každý večer uzavírá, což je dobře, neboť se v něm ukrývají rmutové - živí roboti připomínající pavouky, kteří nejen rádi zabíjejí, ale také mohou někoho uštknout a dotyčný se pak stává nebezpečným i pro druhé.
Každý měsíc je přivezen někdo nový. Vše se ale změní, když se novým Placerem stane dívka Teresa.


Na trailer se podívejte zde:
Zdroj: YouTube: Labyrint: Útěk (The Maze Runner) - oficiální český trailer [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=olzsbRwSv_8>


Má zkušenost:
Jedná se o jeden z mála filmů, u kterého jsem věděla, že má (zatím) 78 % - poslední kinové tipy mi totiž moc nevyšly, tak jsem chtěla vědět, do čeho jdeme. A stejně bych ho asi oznámkovala i já - námět je skvělý a upřímně se mi líbí i zpracování a výběr herců. Také střídání záběrů statických a v napínavých scénách dynamických musím označit jako plus. Akorát se příběh celkem dlouho táhnul a na konci vše nacpali do 10 minut, jak je to u novějších sci-fi filmů zvykem.
Myslím, že z českého názvu je zřejmé, že film bude mít pokračování a také, že ano. Na knihu The Maze Runner navazují také The Scorch Trials (Spáleniště: Zkouška), The Death Cure (Vražedná léčba) a The Kill Order (který ovšem není čtvrtým dílem, ale spíš dodatečný díl, který má vysvětlit vše, co se stalo před ZLOSINem, zda bude zfilmovaný, netuším).2

Zdroj: Books Buying Beauty: Review: The Maze Runner Trilogy by James Dashner [Obrázek]. Dostupné z: <http://books-4-review.blogspot.cz/>

Tak neváhejte a vyražte do kina! Myslím, že příznivci Hunger Games a Divergence budou nadšeni.


Vodkoví medvídci

17. září 2014 v 16:28 | LadaCroft |  Recepty a Tipy na párty
Asi už si ani nevzpomenu, kdy jsem poprvé stvořila tenhle zaručený nástroj kocoviny, zaručeně to bylo v nezletilém stavu a o to horší pak byly následky. O čem, že je řeč? No přece o vodkových medvídcích!


Kdo tohle opití se bez alkoholu vymyslel, vám asi nepovím, pravděpodobně nějací studenti, kteří se snažili dostat tvrdý alkohol nenásilnou cestou do svých vrstevnic Mrkající. Já osobně to beru také jako zpestření a často tuhle pochutinu předávám dál jako dárek. Buď jako malý přídavek svému kamarádovi, nebo pokud jdu na párty a oslavence tolik neznám - flašku mu totiž věnuje každý!


Jak tedy na to?
1) Nakoupíme gumové medvídky a vodku - to stačí. Občas se nedá ve večerních hodinách svítit a u Vietnamce koupíte Božkov, ale osobně to moc nepreferuji. Medvídky můžete koupit jaké chcete, když máte Jojo, stačí kratší doba nakládání, Haribáci jsou lepší a tvrdší, ale lépe je kupovat, když máte na přípravu více než jeden den. Pokud chcete použít Vodku 42, rozhodně kupte medvídky Haribo, jinak se vám gumídci rozpliznou. Sama mám tuhle zkušenost - nechala jsem medvídky z Kauflandu (K-Classic) naložené 3 dny ve Vodce 42 a nakonec z toho bylo prapodivně vypadající vodkové želé Usmívající se.


2) Připravíme si nějakou sklenici nebo klidně misku, nasypeme tam medvídky a zalijeme vodkou. Máte-li na přípravu více dní, můžete použít na jednu flašku 200 g medvídků, v případě méně času použijte spíše mělčí misku a cca 300 g medvídků. Misku/sklenku s naloženými medvídky dáme do lednice a alespoň 3x denně mícháme! Medvídci se tak nacucají rovnoměrně a nestane se to, že bychom získali ulepený gumový chuchvalec. Na obrázku dole vidite medvídka Haribo před a po jednom dni zalitém vodkou.


3) Podle chuti necháme den či více, své "vaření" pochopitelně musíme ochutnat, ale řízení bych se pak chvíli vyvarovala. Přece jen mám zkušenosti, kdy stačilo několik soust medvídků a večer byl v mlze. Někdo bude radši za "čisté" medvídky, kamarádovi jsem je naložila jen den, neboť má rád sladkou vodku, která po medvídcích zbyde.

4) Chceme-li médi darovat, můžeme použít čistou zavařovací sklenici, přes víčko dát nějaký kus látky a zavázat stuhou.

Zdroje fotek: vlastní

A aby bylo vidět, jak velký jsem amatér, na mém oblíbeném internetovém magazínu, o kterém jsem zde už psala, se podívejte, jak můžou alkoholové pochutiny (nejen s vodkou) vlastně vypadat Usmívající se.

Nápady návody

15. září 2014 v 12:07 | LadaCroft |  na internet
Celkem nedávno jsem přidávala příspěvek na opravdu zajímavé stránky, kam si zajít a pobavit se, poučit se, nebo obdivovat šikovné lidi. Jednalo se o DOBU Magazín a jak je vidět, Slováci prostě mají spoustu nápadů, neboť i nyní přicházím se slovenskou stránkou. Jedná se o webovky NápadyNávody.sk a že jich tam je!

Zdroj: NapadyNavody.sk: recepty, návody, nápady, diy, tipy, triky, rady [Výstřižek]. Dostupné z: <http://www.napadynavody.sk>

Na těchto stránkách naleznete 6 rubrik (+ sedmá, kde jsou nové příspěvky) - Recepty, Móda, Tipy a triky, Architektúra (ano, stránky jsou skutečně slovenské Mlčící), Umenie a Domácnosť. Nevím jak webovka, ale na facebooku je stránka zaregistrována poměrně krátce - teprve od 8. dubna 2014!

Naleznete zde originální návody na recepty, oblečení, nějaké faily na pobavení, ale také spoustu nápadů, které vám ulehčí život. Vždyť motto této webovky je: "Lepší blázon s nápadmi, ako blbec bez fantázie"!


Mé oblíbené články:

Step Up: All in

2. září 2014 v 19:54 | LadaCroft |  Komedie, rodinné, sportovní, taneční
Nejspíš jsem se nemohla smířit s tím, že jsem poněkud vyrostla a ze zamilované scény už si nesednu na p*del, přesto jsem spolužačku Janču vtáhla do kina na Step Up: All in (český překlad "Let's dance mi stále nejde přes pusu ani přes prsty). Inu, ztráta času i peněz.

Zdroj: Step Up All In. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-09-02]. Dostupné z: <http://en.wikipedia.org/wiki/Step_Up_All_In>


Téměř dvouhodinový snímek z roku 2014 režírovala novopečená režisérka Trish Massieu. V hlavních rolích se objeví herci z předchozích dílů, například Briana Evigan, Adam G. Sevani (Step Up 2 the Streets), Ryan Guzman (Step Up: Revolution) a mnoho dalších.1

O čem tento díl je? Stejně jako zklamání, láska a tanec se tentokrát v hlavním ději objeví taneční soutěž Vortex. Víc k ději asi dodávat nemusím.


Má zkušenost:
Zklamání. Jakoby tento díl mazal dobré konce těch předchozích. Ti, co vyhráli peníze, o ně přišli, výborní tanečníci si neumí najít pořádnou práci a dvě love story skončily. Nadruhou stranu jsou zdejší choreografie skvělé, ale to byly i v předchozích dílech! Teď budu trochu spoilerovat, ale hlavní hrdina Sean je celou dobu namyšlený a sobecký a na konci dílu ho osvítí a má "úžasný" proslov, který všem změní názor? Jak je možné, že cvik, který Andy se Seanem nikdy ani nezkoušeli, se jim na první pokus jen tak povede? Navíc se už od začátku nesnášeli a na konci se budou jen tak líbat? Korunu všemu nasadí teatrální Alexxa Brava (zpěvačka a moderátorka soutěže Vortex), která je v celém filmu s prominutím "napřesdr*ku".

Inu prostě a jednoduše ztráta času,většinu lepších tanečních prvků odkoukáte i v traileru:

Zdroj: YouTube: STEP UP ALL IN Trailer Official - Ryan Guzman, Briana Evigan [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=IOMNIlRYvAc>

Osobně dávám tak 55 % a to jen kvůli tomu tancování a vedlejším obsazením - celý film degraduje scénář, (na csfd má film 53 % - škoda, že jsem se na to nepodívala dřív).



Dovolená ve Švýcarsku aneb poněkud vysilující rady pro náročné výletníky

1. září 2014 v 22:31 | LadaCroft |  ve Švýcarsku
Když se řekne "Švýcarsko", lidem se vybaví především sýry, čokoláda, luxus, nože, hodinky nebo třeba lyžování. Mně teď jistě po nějakou dobu přijde na mysl dovolená. Aktivní dovolená. A to díky Tomovo známým - cílovou destinaci dovolené jsme nemuseli dlouho vybírat, neboť nám při svém sezonním pobytu v Čechách benevolentně propůjčili klíče od domu i bytu ve Švýcarsku.

Zdroj: Panoramio - Photo of Lower Engadin: Swiss Flag and Mountains [Foto]. Dostupné z: <http://www.panoramio.com/photo/5424153>

Švýcarsko, nebo lépe Švýcarská konfederace, je mnohojazyčný, vnitrozemský stát nacházející se ve střední Evropě. Tato země se skládá z 23 kantonů (nebo také 26 kantonů, neboť 3 z nich se dělí na půlkantony). Z většiny se zde mluví německy (na severu), francouzsky (na jihu), ale dalšími oficiálními jazyky jsou také italština a rétorománština. A právě takové Švýcarsko je - na jihu převážně v horách naleznete francouzskou až italskou přírodu - úzké serpentýny se zdmi vydlážděnými kameny, mnoho vinic, nádherné horské scenérie s jezery; na severu vás zase čekají moderní malebná městečka i metropole. Ale navzdory tomu, že Švýcarsko bylo vždy průkopníkem od architektury přes vymoženosti až po statut neutrality (po četných občanských válkách si prostě řekli "dost!"), ženy zde získaly právo volit až po roce 1990!
Hlavní město je Bern, ačkoliv Zürich (česky Curych) je větší do rozlohy i populace. Rozloha celého Švýcarska je 41 285 km2 a žije zde něco málo přes 8 milionů obyvatel. Tradiční pokrm jsou Rösty - strouhané brambory, které zde připravují na různé způsoby (instantní si je můžete koupit v supermarketech) a na stůl rozhodně patří také nějaká ryba z četných místních jezer.
Zkratka "CH", kterou najdete minimálně na poznávacích značkách aut (které jsou vpředu menší než vzadu), znamená Confœderatio Helvetica, tedy Švýcarská konfederace. A právě modifikovaná forma helvétského kříže je zobrazena na švýcarské vlajce.


Švýcarsko stojí na malých podnicích a právě díky tomu je jeho ekonomika tak skálopevná - krach jednoho z nich není nijak zásadní a nemusí se pak hledat zahraniční alternativy a sypat tak peníze do ekonomiky jiného státu. Kupříkladu Hirschthal, kde jsme pobývali první čtyři dny, je malá obec - necelých 2 000 obyvatel, a velikostí i populací bych ji mohla přirovnávat k Velké Hleďsebi, mému bydlišti. Ale tam mají obchodů! Pobočku tu má dokonce i Opel nebo Nissan, je zde obchod s koly, hospůdky, samoobsluha, opravna aut, cukrárna s pekárnou, řezník... Oproti té naší "prdelce", kde vás v případě nutnosti (prázdná lednička) zachrání tak akorát Vietnamci nebo benzína, je to úplně jiný svět. Navíc tu má spoustu obyvatel postaven protiatomový kryt - stát jim na to dokonce přispívá! A také se jedná o opravdové patrioty - u spousty domů stojí stožár se švýcarskou vlajkou.1

Co se peněz týče, platí se zde Švýcarským frankem (1 CHF = cca 23 CZK), s eury nemám zkušenost, takže přece jen doporučuji peníze směnit. Za pohonné hmoty zaplatíte v přepočtu podobně jako v domovině, za městskou dopravu, potraviny a ostatní věci se ale plácnete přes kapsu. V Coopu (je jich tu opravdu hodně) stojí průměrná houska cca 0,80 CHF a zkuste si představit, jak s nadšením vypláznete za housku 18 korun! Ale přece jen i ty platy tu vypadají "trochu" jinak. K porovnání mohu nabídnout také koupi 0,5 l neperlivé vody v Zürichu za 4,5 franků.
Nadruhou stranu narozdíl od Holandska či Německa zde za záchody neplatíte. Navíc jsou čisté a prakticky v každém parku. Zato free wifi si tu opravdu střeží - když už na nějakou narazíte (McDonald's), musíte odesílat potvrzovací sms (zdarma) a internet si budete užívat půl hodiny, poté musíte tento akt opakovat. A kromě záchodů zde řeší další důležité věci, takže v automatu na jídlo a pití naleznete také zapalovače, kondomy, ale navíc i těhotenský test Smějící se.


Pokud plánujete jet do tohoto státu autem přes Německo, snažte se vyhnout Mnichovu (zvlášť o víkendu), mohli byste se totiž dostat do pěkné "stau" Mrkající. Cestu si můžete "zkrátit" trajektem přes Bodensee do Konstanze za 14,5 EUR, v případě jízdy okolo Lindau přes Rakousko pozor na to, že i na těch 25 km dálnice potřebujete dálniční známku! Za tu švýcarskou zaplatíte 40 franků a koupit se vyplatí - v případě, že váš chytí na dálnici bez ní totiž zaplatíte nejen zmíněných 40 franků, ale dalších 200 franků pokuty! Nedodržovat zákony se zde nevyplatí ať už při třídění odpadu, tak i na silnicích - sami jsme dostali tučnou pokutu při našem výletě na Uetlibergskou rozhlednu.
Co se omezení rychlostí týče, na dálnici můžete frčet maximálně 120 km/h (ale často je to mnohem méně), ve vesnicích a městech se jezdí 50 nebo 60 km/h (vše je přehledně značené) a mimo ně maximálně 80 km/h.
Parkování je také třeba si hlídat - najdete zde mnoho parkplatzů s parkovacím kotoučem, obvykle na dvě hodiny.
Ve větších městech jsou často cyklisti, neboť se zde kola jednoduše pronajímají. V Bernu jezdí jako blázni, takže se odbočení doprava zdálo nemožným a v Luzern zase mají pruhy vyznačené uprostřed silnic mezi auty. Zajímavostí může být, že jak cyklisti, tak chodci mají na semaforech i oranžovou!


Několik rad a zajímavostí na závěr:
Co nemohu opomenout je to, že Švýcarsko patří do Schengenského prostoru, takže pasy (pokud nemáte děti pod 15 let, protože pro ty zápis ve vaší občance nestačí) můžete nechat doma, stačí PLATNÝ občanský průkaz.

Pozor si dejte také na místní zásuvky - dost se od těch našich liší. Mají tři díry, takže nabíječku na mobil tam sice strčíte, zástrčka s dírou na nulák (nabíječky na notebooky apod.) vám však bude bez redukce k ničemu.


Pokud se chystáte do francouzsky mluvící části, s angličtinou si moc nevystačíte. V obchodě s nářadím s námi z 30 lidí nebyl NIKDO schopen komunikovat anglicky a s němčinou na tom také nebyli nejlépe. V obchodech se suvenýry se ale většinou snaží, zvlášť pokud jde o nože a hodinky. Ostatně s tradicí tohoto průmyslu začali zemědělci, kteří nemohli v zimě obdělávat půdu. Ono počasí je zde dost nevyzpytatelné, některé silnice jsou dokonce v určitých zimních měsících zavřeny. Takže to chce pohorky a v případě dovolené na lyžích trasy na internetu zkontrolovat předem.

Pokud budete chtít poslat pohled, koukejte se po žluté, neboť takovou mají barvu schránek. Mimochodem najdete také na schránce odkaz na aplikaci, díky které si můžete vystopovat nejbližší schránku (třeba v jiném městě).

Voda překvapivě ve Švýcarsku nic moc. Jsem sice zhýčkaná vodou z Mariánských Lázní, ale zvládám i Plzeň. No a na dovolené nebyl dobrý ani čaj.


Naše výlety:


Tipy na výlety, kde jsme nebyli (ale chtěli jsme/doporučila je spolužačka Janča):


Horská vesnička Anzére

1. září 2014 v 17:25 | LadaCroft |  ve Švýcarsku
Po několika dnech v Hirschthalu jsme se přesunuli do bytu v horské vesničce Anzére, která je od Bernu vzdálená cca 170 km na jih. Jelikož se nachází ve výšce 1 500 m nad mořem, je odtud nádherný výhled na okolní města a vesničky.

Zdroj: Mapy Google: Anzére [Výstřižek]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/Anz%C3%A8re/@46.295235,7.394938,17z/data=!3m1!4b1!4m2!3m1!1s0x478ee0b66ce59355:0xa9227860bd0929fe>


Anzére je krásné a navzdory tomu, že se jedná o lokalitu, kam člověk "jen tak" nezabloudí, je tu spoustu obchůdků a kupodivu nejsou ceny rapidně zvýšeny, jak by to pravděpodobně udělali v Čechách. Lidé tu žijí převážně v dřevených relativně luxusních chatkách a hojně se tu pěstuje víno, takže okolní příroda vypadá francouzsko-italsky. Francouzština je v této lokalitě také hlavním jazykem, ale v obchodech se anglicky domluvíte relativně dobře - tedy jak kde, v Sionu z 30 lidí nemluvil anglicky nikdo a německy pořádně také ne!
Ještě před rokem 1960 se Anzére skládalo z pěti obydlených chatek s chabými dopravními možnostmi. Jedná se o velmi slunnou a suchou oblast.1
Příroda vybízí k procházce, v zimě se zde lyžuje. Ale musím uznat, že jsem tedy komplet ve Švýcarsku byla překvapená, že vodu nemají nic moc a ani silný čaj pachuť tolik nepřebil. Asi za to může ten můj zhýčkaný mariánskolázeňský jazyk Usmívající se.



Jelikož jsme toho na dovolené nachodili hodně akorát tak po městech a hikingu v přírodě jsme se až na návštěvu Wildnisparku v Zürichu úspěšně vyhýbali, rozhodli jsme se pořádně odměnit plíce čerstvým vzduchem alespoň v Anzére.
Vyjeli jsme lanovkou (10 franků za jednosměrnou jízdenku na osobu, v létě jezdí lanovka od 8:30 do 16:00) až na konec. Tom navrhoval vystoupit v mezistanici, což se ukázalo jako skvělý nápad, kterého jsme nevyužili Mlčící. Nadruhou stranu jsme alespoň mohli vidět zdejší restauraci (ve výšce 2362 m n. m.) a pozorovat bláznivé paraplegiky, kteří za pomoci asistenta přesedli z vozíčků na zvláštní kárky, kde leželi na břiše a kopec tak sjížděli po hlavě! Vzhledem k tomu, že než jsme se dostali těch pár metrů do mezistanice, málem jsme přišli o kolena, neboť cesta byla opravdu strmá a kamenitá, nechápu, jak vůbec někdo může podniknout takovýhle adrenalinový výlet.
Ve stanici jsme si půjčili za 15 franků na hlavu koloběžky s helmami, přičemž po nás VŮBEC nechtěli peníze předem, ani nějaký doklad! Prostě nám chlápek "dal" koloběžky a že dole je vrátíme a zaplatíme 15 CHF.
Cesta byla občas dost kamenitá a museli jsme hlavně dávat pozor na chodce, ale poté, co jsem se trochu otrkala a zjistila, jak na to, bylo to super a hlavně to zásadně zkrátilo dobu, kterou by nám jinak cesta dolů trvala.




Zdroj fotek: vlastní


Příroda je tu nádherná, lyžování určitě také stojí za to, ale procházky v letních měsících za slunného počasí zde také mají něco do sebe, jen rozhodně doporučuji trackingovou obuv Mrkající.


Gornergrat

1. září 2014 v 17:24 | LadaCroft |  ve Švýcarsku
Jelikož jsme se v půlce své dovolené přesunuli do hornatého Anzére a okolní příroda se zásadně změnila (Anzére se nachází 1 500 metrů nad mořem), změnily se také naše plány na výlety.

Zdroj: Mapy Google: Zermatt [Výstřižek]. Dostupné z: https://www.google.cz/maps/place/Zermatt,+%C5%A0v%C3%BDcarsko/@46.9149239,7.893007,8z/data=!4m2!3m1!1s0x478f35a2292ee5cd:0x400ff8840196f70?hl=cs

Hned den po příjezdu jsme si přivstali (a že vstávat v půl osmé není nic snadného) a vyjeli do 130 km vzdáleného Täsche, kde jsme nechali auto. Jet až do Zermattu autem není možné (pravděpodobně pouze pro místní), jelikož se město snaží co nejvíce zredukovat autodopravu a problémy s ní spojené - dokonce i tamní taxíky jezdí na elektřinu! Můžete se tedy sem z Täsche dostat taxíkem, helikoptérou, nebo vlakem. My zvolili třetí možnost, takže nás za 16 franků (za zpáteční jízdenku pro jednoho) čekala čtvrthodinová cesta malebnou přírodou. Zermatt je město jako stvořené pro turisty - všude plno chat k pronájmu, hotelů, restaurací, a samozřejmě obchůdků se suvenýry, sportovními potřebami či sladkostmi. Protéká zde řeka Mattervispa a jedná se vlastně o údolí obklopené horami.



Gornergrat je 3 150 metrů nad mořem vysoký vrchol, který dopřává pohled na horu Matterhorn (4 478 m n. m.) a další vrcholy. Můžete odtud podniknout například výlet na Malý Matterhorn. Na vrchol Gornergrat vede ozubnicová trať, která umožňuje vlaku jezdit bezpečně z kopce a do kopce. Tato trať byla dokončena a otevřena už v roce 1898! Na hřebenu se nachází několik krámků a samozřejmě i restaurace - to vše ve výšce 3 100 metrů nad mořem.1


Nahoru jezdí každých 20 minut vlak, obousměrná jízdenka stojí pro jednoho 84 franků. Cesta trvá asi 40 minut a má 4 mezistanice (Zermatt - Findelbach - Riffelalp - Riffelberg (zde se můžete svézt lanovkou) - Rotenboden - Gornergrat. Výhled zde je úchvatný a my měli nehorázné štěstí, že jsme chytli krásné počasí (cestou zpátky vlakem do Täsche už pršelo), takže i fotky stojí za to. Prošli jsme se (doporučuji trackingové boty a teplé oblečení, protože tu uvidíte i sníh), nakoupili čokoládu v suvenýrech (nebyla o tolik dražší než v coopu), snědli si řízky a postavili kameňáka.Také se zde můžete vyfotit s bernardýnem, nebo pozorovat blázny na kolech, kteří si svůj sebevražedný sjezd naštěstí rozmysleli a potupně s námi jeli vlakem zpátky.




Zdroje fotek: vlastní


Při cestě z Gornergratu jsme se navzdory počasí a tomu, že to bylo na opačnou stranu, ještě jeli projet do Furka Passu. O přírodě zde tentokrát nic psát nebudu, kvůli slejváku, zatáčkám a úzkým silnicím jsem byla pěkně vystrašená (ačkoliv řídil Tom), ale každopádně se jedná o ráj pro všechny řidiče - také jsme potkali několik sporťáků a motorek.

Na této mapě sice neuvidíte, kde se Furka Pass nachází, ale zatáčky mluví za své:
Zdroj: Mapy Google: Furka Pass [Výstřižek]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/Furka+Pass,+3999+Obergoms,+%C5%A0v%C3%BDcarsko/@46.5728815,8.3527223,13z/data=!4m2!3m1!1s0x47857938f20195e9:0x4ec4487edce90c12?hl=cs>



Zdroje fotek: vlastní

Inu na krásné fotky a výhled je tato destinace úžasná! A cesta na Gornergrat bude brzy uzavřená, takže není nač čekat!



Rozhledna Uetliberg

1. září 2014 v 17:24 | LadaCroft |  ve Švýcarsku

Navzdory tomu, že už bylo sedm večer, mi Tom chtěl splnit přání a to výlet na rozhlednu Uetliberg, odkud je prý výhled na celý Zürich. Netušili jsme, že se nám tím večer DOST protáhne...

Zdroj: Mapy Google: Uetliberg [Výstřižek]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/%C3%9Cetliberg,+8143+Curych,+%C5%A0v%C3%BDcarsko/@47.3590356,8.4961699,13z/data=!4m2!3m1!1s0x479009a1f28b55cd:0xf8709cfdfee0b920?hl=cs>

GPSka nám bohužel moc nepomáhala, tak jsme se snažili spolehnout na vlastní instinkty (tedy spíš na ty partnerovo). Jenže ouha - jedna odbočka dočasně nepřístupná a při objíždění do Ringlikonu jsme tedy auto nechali přímo před cedulí vjezd zakázán. Vyrazili jsme holt nahoru pěšky - chvíli jsem hecovala Toma já, chvíli on mne a to i přesto, že rozhledna stále v nedohlednu. Začalo se stmívat, ale my se nevzdávali a po 2,5 kilometrech konečně dorazili k vlakové zastávce - ano, téměř až k rozhledně jezdí DO KOPCE vlak a samozřejmě si to kolem nás zákaz-nezákaz jezdila auta. U rozhledny je totiž luxusní restaurace a zrovna se zde konala pravděpodobně svatba - navzdory silnému větru venku chystali posezení a ohňostroj. Při výstupu na rozhlednu jsme si div navzájem nešlapali na jazyk, ale výhled opravdu stál za to.



Rozhledna byla postavena v roce 1990 a je vysoká 72 metrů. Je stavěna do tvaru trojbokého jehlanu s hvězdou nahoře a základy jsou ve výšce 870 metrů nad mořem.


Zdroje fotek: vlastní



Cesta dolů byla o dost rychlejší a vzhledem k tomu, že bylo devět hodin také o dost strašidelnější. Původní nápady jet dolů vlakem smazal strach, že nevíme kde vystoupit a také, že nejbližší stanice bude daleko. K naštvání jsme po sestupu zjistili, že vlak staví asi 100 m od našeho auta (zastávka Ringlikon), u kterého už blikala světýlka policistů. Za stání na zákazu jsme měli dostat 220 CHF pokuty a za příjezd odtahováka, který nás naštěstí neodtáhl, protože netuším, kam bychom 60 km od přechodného domova v devět večer asi šli, dalších 220 CHF. Nakonec jsme to naštěstí ukecali na 150 CHF odtahovákovi a policista nám lámanou angličtinou vysvětlil, že za vjezd na zákaz zaplatíme jemu 100 CHF a za zastavení tam, kde byl zákaz stání dalších 20 CHF. Nevím, proč si pak řekl tedy "jen" o 100 CHF, ale my byli šťastní, že můžeme konečně jet domů. Na zákazu stání jsme sice byli (maj ty cedule nějaké malé a hlavně rušící křižovatka se později ukázala být jen vjezdem do dvora), ale žádná cedule, že někam nemůžeme jet tam nebyla - přece jen Tom zastavil PŘED zákazem vjezdu. Každopádně jsme byli šťastní, že můžeme vypadnout a policajta už stejně svrběla peněženka, neboť na kopci svítila světla dalšího "šťastlivce".

Inu ono porušovat zákony ve Švýcarsku se sakra nevyplatí, aneb jak řekl "náš kamarád" policajt: "[It is verry verry expénziv hýr.]" Smějící se

Zürich

1. září 2014 v 17:24 | LadaCroft |  ve Švýcarsku
Na první pohled Zürich nevypadal jako velkoměsto, to jsme ale neměli v nohách 7 hodin chůze jen po centru a zpět. A tím to neskončilo...

Zdroj: Swiss in Wales: Zürich [Foto]. Dostupné z: <http://swissinwales.org/New/zurich-2-2/>

Zürich (česky Curych) je často mylně považován za hlavní město Švýcarska, což je sice Bern, ale Zürich je rozhodně největším městem. Žije zde kolem 400 000 obyvatel různých etnik. Jedná se o hlavní středisko švýcarských bank, toto město bylo dokonce v roce 2012 na základě vyhodnocení životních nákladů označeno časopisem the Economist za nejdražší město světa. (Osobně jsme si to ověřili při koupi 0,5 l neperlivé vody za 4,5 franku.) Navzdory své rozloze zde není automobilová doprava tak populární - veřejná městská doprava je zde hojně rozšířena, samozřejmě nejen proto, že je ekologičtější, ale také levnější. Svézt se tu můžete tramvají, autobusy i trolejbusy, ale díky Zürichsee a řece Limmat, která z jezera vytéká, také lodí. Je zde také mnoho cyklistů, neboť jsou zde cyklistické stanice. Jako největší město Švýcarska má Zürich samozřejmě i letiště.1
V Zürichu jsme se chtěli podívat hlavně na Zürichsee, dvě řeky Limmat a Sihl, poslat pohledy domů a třeba nakoupit nějaké suvenýry. Zaparkovali jsme u nejbližšího ze tří Lidlů (Grubenstrasse) a vyrazili hledat nejznámější a také nejdražší ulici Bahnhofstrasse, která spojuje hlavní nádraží s již zmíněným jezerem Zürichsee. Cestou jsme si ale nebyli vůbec jistí, zda jsme už v Zürichu - navzdory tomu, že bylo 11 hodin sobota dopoledne, nikde ani noha. Procházeli jsme nejspíš nějakou židovskou čtvrtí, neboť jich tu bylo hodně a přece jen byl Sabbath.
Brzy jsme předchozího stýskání po lidech litovali, neboť na Bahnhofstrasse byla hlava na hlavě. Navzdory tomu, že se jedná o turisty nejnavštěvovanější destinaci, tu nikde nebyl vidět obchůdek se suvenýry. Všude jen obchody jako Mango, H&M, C&A, Hugo Boss, McDonald's a jim podobné. V obchodním centru GLOBUS jste dokonce tohle vše měli naráz a ne jako u nás - jednotlivé krámky oddělené dveřmi - nýbrž doopravdy vše najednou. Z cukrovinek jste volně přešli ke šperkům a cestou k oblečení jste se mohli pokochat prací kadeřnic, které tam stříhaly své zákazníky. Je samozřejmé, že jsme tam s Tomem dlouho nevydrželi.

Na nádraží jsme se rozhodli najít nějaký kiosek a koupit alespoň pohledy. U kasy mi Tom sdělil: "Kup ještě známky." Já k paní u pokladny: "Halo, wir wollen..." "Známky chcete?" promluvila na nás paní čistou slovenštinou. Bohužel neměla dostatek známek, takže nás poslala do dalšího kiosku. "Halo, wir wollen vier Briefmarken nach Europa." "Deutschland?" "Nein, Tschechische Republik." "Tak to můžete klidně česky," zasmála se další prodavačka. Ono je Čechů v Zürichu víc - dokonce je zde i česká čtvrť!



Přímo u hlavního nádraží je tzv. PlatzPromenade - menší parčík, který se táhne až k soutoku čisté Limmat se špinavou řekou Sihl. Dali jsme si řízek s chlebem, nakrmili kachny a labutě (které Tom přejmenoval na "dlabutě") a vyrazili podél čištější řeky dál. Dokonce jsme viděli krom lodní městské dopravy i několik začínajících kajakářů, kteří se učili ve slabém proudu. I přes slabý proud jsou ale podél obou řek schránky se záchranými kruhy. V Limmatu se prý lze i koupat (říkala spolužačka Janča), ale nám počasí moc nepřálo, takže jsme chvíli postrádali svetry, poté se svlíkali do tílek a náhle opět vyndavali z batohu bundy. Počasí je ve Švýcarsku opravdu nevyzpytatelné. Jedna paní se dokonce kousek od nás opalovala, zatímco kolem ní procházela děvčata v kabátcích a kozačkách! Co mi na Zürichu připadalo dost divné je to, že jsme za těch 7 hodin, co jsme zde byli, viděli dohromady tak 8 psů! A i mládeže mezi 10 a 16 lety by člověk spočítal na prstech jedné ruky.


Cestou k Zürichsee jsme opět potkali spoustu kol, ale žádné s reklamou na jízdní stanici, kde bychom si kolo mohli půjčit. Když jsme podcházeli jeden z mostů, byla dokonce hladina řeky ve výšce ramen. Když jsme konečně dorazili k jezeru, byla obloha pořádně zatažená, takže jsme se radši otočili a vyšli moc pěkným parkem Arboretum směrem k autu. Na konci je zde menší voliéra, kde si můžete zdarma prohlédnout zástupce ptactva a za další dva bloky obhlédnout kostel Enge.



Zdroj fotek: vlastní

Je tu toho hodně a jezero s okolní přírodou je opravdu nádherné, ale upřímně bych v Zürichu bydlet nechtěla a to nejen kvůli těm cenám.



Wildnispark Zürich Langenberg

1. září 2014 v 17:24 | LadaCroft |  ve Švýcarsku
Jako milovnice zvířat téměř všeho druhu jsem po sobotní (16. 8. 2014) procházce po Zürichu Toma zatáhla do místní lesní obory. Na radu Janči jsme jeli směrem na Langnau u Adleswill a cestou jsme míjeli Kanalstrasse (Almendstrasse), kde je obrovský překrásný park, kam můžete se psy, a jedná se o velké volné prostranství dokonce i s fotbalovými brankami a také je zde skatepark s U-rampami.

Zdroj: Mapy Google: Wildnispark Zürich Langenberg [Výstřižek]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/Wildnispark+Z%C3%BCrich+Langenberg/@47.29243,8.529126,17z/data=!3m1!4b1!4m2!3m1!1s0x479aa7fc5123c27d:0x25286bce4a25054a?hl=cs>


Tento neziskový park byl poprvé otevřen už na konci roku 1869. Má 80 hektarů a objevíte zde 18 druhů zvířat. Krom toho je zde restaurace, kavárna a obchod se suvenýry. Zvířátka je sice zakázáno krmit i hladit, ale na své si mohou děti přijít na místních hřištátkách a v letních měsících je zde plácek pro opékání buřtů. V parku jsou mapky s rozmístěním jednotlivých zvířat.1

Zdroj: Tagblatt der Stadt Zürich: Wildnispark Zürich verdoppelt Parkgebühr [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.tagblattzuerich.ch/aktuell/news/news-detail/article/wildnispark-zuerich-verdoppelt-parkgebuehr.html>

Zastavili jsme chytře ve Weidstrasse, kde nebylo zpoplatněné parkování. Jak jsme později zjistili, až tak chytré to nebylo, neboť přimo u vchodu do parku (který byl od nás tak 500 m) bylo další parkoviště a ještě lépe uvnitř parku, kde byla i hřišťátka pro děti. My jsme se tak nevyhnuli šlapání do pořádného krpálu kolem koní a teprve kousek od parkoviště jsme mohli uzřít další zvířata - spící vlky. Ono totiž polovinu dne pršelo, takže měli napršeno do nory. V parku spala víceméně všechna zvířata - již zmínění vlci, divoká prasata, medvědi, jen divoké kočky se kočkovaly Usmívající se. Víc jsme toho bohužel alespoň zprvu neviděli, protože začalo docela prudérně pršet (zrovna, když jsme si dávali řízek s chlebem!), takže jsme se vydali téměř tou samou cestou zpátky. V parku jinak uvidíte také rysy, kozorohy, zubry, losy, lišky, srnce, sviště, zajíce nebo bobry. My alespoň z auta viděli vysokou. Kuny byly zavřené. U každého výběhu jsou moc hezké popisky zvířat, třeba porovnání stop a další charakteristiky.








Jaká zvířátka se na vás těší se podívejte na toto video:
Zdroj: Youtube: Wildnispark Zürich Langenberg [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=Ve5YfYfsvqY>



Konstanz

1. září 2014 v 17:23 | LadaCroft |  ve Švýcarsku
Na dovolenou do Švýcarska jsme to s Tomem chtěli vzít přes Konstanz (Kostnici) a obdivovat tak nejen krásy Bodensee (Bodamského jezera), ale třeba se i podívat, kde že to byl Jan Hus upálen.

Zdroj: Foto von Konstanz München mit Bildergalerie: Konstanz [Foto]. Dostupné z: <http://www.muenchen.citysam.de/mu-reisefuehrer-foto/konstanz-1.htm>

Konstanz (česky Kostnice) je německé město na hranici se Švýcarskem. "Město bylo založeno původně jako keltské, později římské opevněné sídlo. V letech 1414 až 1418 bylo dějištěm ekumenického koncilu, nazývaného kostnický koncil, který řešil otázku velkého západního schizmatu a reformy církve. V průběhu tohoto koncilu byl odsouzen jako kacíř a 6. července 1415 upálen světskou mocí na příkaz císaře Zikmunda mistr Jan Hus. O rok později potkal stejný osud Jeronýma Pražského." Nyní se jedná o jedno z nějvětších měst na břehu Bodensee.1

Do Konstanz jsme jeli přímo přes Bodamské jezero a to trajektem Meersburg-Konstanz za 14,5 €. Počasí nám moc nepřálo, vítr foukal celkem silně a bylo jasné, že dřív nebo později nás čeká sprška, ale my se rozhodli si město alespoň trochu projít. Jelikož jsme vyčůraní jak díra do sněhu (prostě Češi Smějící se), zaparkovali jsme u Lidlu.


Prošli jsme se nejen centrem, ale naše kroky lemovaly převážně krásně čisté Bodensee. Město mi připadá jako kompromis mezi Saint Tropez a Amsterdamem. Kvůli Bodensee je zde mnoho mostů a na některých zábradlích jsou (občas dokonce na zakázku) nacvakány zámečky. Amsterdamu nahrává také velká oblíbenost jízdních kol jako dopravních prostředků. Městské stanice s koly zde sice nenajdete, ale vzhledem k četným cyklotrasám si lze kolo pronajmout v místí půjčovně kol (na den za 12 €). Přesto tu však nejsou řidiči aut ani chodci diskriminováni cyklisty jako v Amsterdamu - je zde mnoho parčíků s lavičkami a různými hřišťátky. Hojná je také lodní doprava a na březích Bodensee najdete i "benzínky pro lodě".




Co se architektury týče, hodně si tu hrají s kovem, betonem (který obtiskávají o dřevo, takže má na sobě suky a letokruhy) a můžete naše paneláky porovnat díky fotce s těmi místními. Domy zde často mají okenice, což mi připomíná Saint Tropezskou policejní stanici.



Mně se líbil hlavně přístup do jednoho parčíku, kam můžete dojít "po vodě". Další kuriozitou byla také kašna uprostřed města s dosti výstředními soškami.


Zdroje fotek: vlastní

Konstanz je prostě jedno z měst, kde si člověk přeje žít.


Historické městečko Luzern

1. září 2014 v 17:23 | LadaCroft |  ve Švýcarsku
Na radu spolužačky Jany jsme se čtvrtý den dovolené vypravili do historického městečka Luzern.

Zdroj: Mapy Google: Lucern [Výstřižek]. Dostupné z: https://www.google.cz/maps/place/Lucern,+%C5%A0v%C3%BDcarsko/@47.1987663,8.2743896,10z/data=!4m2!3m1!1s0x478ffa2a79547379:0xaef02ad1409952af?hl=cs

Luzern (česky Lucern) je město ležící necelých 60 km jihozápadně od Zürichu. Luzern leží u Luzernersee, z kterého vytéká řeka Reuss rozdělující město na Staré Město a Nové Město. Spojuje je až nejstarší zakrytý dřevěný most na světě Kapelbrücke. Město je ze čtvrtiny zalesněné a obklopují ho hory Rigi a Pilatus.1

Zdroj: IPlog: Kapellbrücke [Foto]. Dostupné z: http://www.jamb.ca/mt/archives/000563.html

V Luzern se zdarma moc dobře parkovat nedá, takže jsme sice od centra byli celkem daleko, ale alespoň jsme si prošli i turisticky nezajímavé části města. Je zde také možnost si za 2 franky na hodinu pronajmout kolo.


Došli jsme až k Luzernersee, kde je pěkná promenáda plná laviček a můžete si zde i pronajmout loď nebo šlapadlo (bohužel nevím za kolik). Podél hřišťátka jsme se pomalu vraceli zpět do centra a nakoukli do kostela St. Leodegar.




Po nákupu švýcarských nožů jsme se vydali k autu, ale dav japonských turistů nás zanesl ke kašně (plné drobných) se sochou lva. Poté jsme zjistili, že je zde vlastně Ledovcový park a to přímo nad lvím památníkem. Tom zaplatil 15 franků, já jako student 12 (pro děti stojí 8 franků a mají i slevy pro skupiny), dostali jsme brožurku (mají je v několika jazycích), a byli jsme vpuštěni do malého prostoru s kamenitými výjevy vzniklými erozí. Uvnitř je malé muzeum zabývající se ledovci, erozí, kameny a sedimenty, máte možnost si sáhnout na led při 0°C a porovnat jej s ledem za teploty -20°C, ale také se dozvíte něco o lavinách, historii Luzern a nás zaujalo hlavně zařízení, které ukazuje proč jsou všechny vločky unikátní. Prakticky si vyrobíte vlastní vločku. V areálu jsme ale navštívili také zrcadlový labyrint (a přiznám se, že jsem při průchodu domnělou cestou nejednou vrazila do zrcadla), ale také jsme se vydrápali na zdejší nepříliš vysokou rozhlednu a měli tak krásný výhled na celé Luzern. Park najdete na Denkmalstrasse 4, otevřeno mají denně od 9 do 18 v termínech 1. 4. - 31. 10., nebo od 10 do 17 od 1. 11. do 31. 3. Můžete si najmout průvodce a park dělá různé akce, které naleznete na oficiálních stránkách.








Máte-li čas a chuť na romantickou procházku, nebo klidně i honbu za suvenýry, tak vyražte do Luzern!