Červen 2014

Tarantule Tango

26. června 2014 v 22:29 | LadaCroft |  Hry
Tuhle hru jsem vzala na chatu, kde jsme si sice cvičně vysvětlili pravidla, ale z hraní nic nebylo, protože se dost pilo. A alkohol a tahle hra dohromady moc nejdou, protože se jedná o postřehovku a spoustu lidí má jistě s hrou problém i za střízliva. V Kavenu jsem si hraní hry ale nakonec vynahradila.

Zdroj obrázků: Tomovy hry: Tarantule Tango [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.tomovyhry.cz/tarantule-tango-cs.html>

Tarantule ráda tancuje, ale své tanečníky často vystraší a ti křičí, seč jim síly stačí. Je na vás sledovat, koho právě vyzvala k tanci.
V této zábavné hře najdete 125 úzkých kartiček se zvířaty a jednu kartu s tarantulí. Tarantuli umístíte na stůl doprostřed mezi hráče a ostatní karty rozdáte hráčům, kteří si z nich udělají balíček tak, aby neviděli obsah kartiček. Na 120 kartičkách jsou domácí zvířata (kočka, pes, papoušek, koza, kráva a osel). První hráč vyloží svou kartu k jedné straně pětiúhelníku, na kterém je zobrazena tarantule. Hráč po jeho levici musí na tuto kartu zareagovat. Pokud je na ní zvíře s pavoukem, musí předvést citoslovce tohoto zvířete (pokud jsou zde dva pavouci, tyto citoslovce předvede dvakrát) a vyložit svou kartu k další straně pětiúhelníku. Hráči se takto střídají. Pokud je na kartičce zvíře bez pavouka, hráč nic nepředvádí, pouze vyloží kartu. Pokud je zde dvojice zvířat, je na tahu hráč ob hráče na levici (hráč po směru vedle hráče, který měl být na tahu), nic nepředvádí, jen vyloží kartu (tímto tahem si nejsem tak úplně jistá, na internetu jsem se dočetla, že hraje hráč po směru, ale kartu dává ob dvě místa - ale tahle verze je zábavnější, ne?). Hráč má vždy na svůj tah 2 vteřiny, pokud váhá nebo tah splete (udělá jiný zvuk, udělá zvuk i když nemá, nebo na něj naopak zapomene), vezme si všechny vyložené kartičky a přidá je dospodu svého balíčku. Splést tah ale samozřejmě může i hráč, který nebyl na řadě - v tom případě si vezme kartičky on. Cílem hry je samozřejmě zbavit se všech karet.
Na zbylých 5 kartách jsou pavouci. Ve chvíli, kdy někdo tuto kartu vyloží, musí hráči co nejrychleji plácnout rukou tarantuli. Kdo je poslední, vezme si karty na stole.
Hra ale není tak úplně jednoduchá! Některá zvířata mají ještě různé funkce. Například pokud vyložíte psa (ať už dvojici či jednoho, s pavoukem či bez), mění se směr hry! Pokud jsou na kartě psi dva, hraje samozřejmě hráč ob hráče, který by byl na tahu při změně směru. Tento směr je zachován až do vyložení další kartičky se psem.
Dále třeba papoušek - pokud je zde pavouk, papoušek dělá "Krá", při dvou pavoucích "Krá, krá". Pokud zde ale pavouk není (a papoušek je na kartě pouze jeden), hráč musí opakovat zvuk zvířete, který zazněl jako poslední.
Těchto úprav je zde více (pokud vím, tak ještě s krávou a oslem), ale my hráli pouze takto, neboť i tak je těžké hru zvládat.
Hra je určená pro 2-5 hráčů, čas záleží hlavně na bystrosti a postřehu hráčů.



Má zkušenost:
Jelikož mám postřehovky hodně ráda (asi proto, že mi jdou), tak mě hra doopravdy bavila. Hodně k tomu přispěl asi i Míla, který byl často zmatený a samozřejmě prohrál. Navíc je super, že se hráči navzájem kontrolují, takže je jakýkoliv fail tak trochu ohodnocen posměškem Smějící se. Třeba Janča u osla věčně mečela (kartičky jsou ale odlišeny i různým barevným podkladem).
Hra je dobře skladná (jedná se o malou krabičku), ale samozřejmě k ní potřebujete stůl. Cenově se pohybuje mezi 150 a 200 Kč.
Taranuli Tango rozhodně doporučuji a doufám, že si ji brzy zase zahraji Usmívající se.

Co je to BOSU?

25. června 2014 v 23:14 | LadaCroft |  Sport
Slyšeli jste už někdy o BOSU? Když jsem se já vydala do Studia J&A (brzy sem o tomto studiu přidám článek) v Plzni a nechala připsat své ctěné příjmení pod tato čtyři písmenka, neměla jsem ani ponětí, co mě čeká. Pokud jste na tom podobně, ale nechcete tak úplně nevědomky vstoupit do jámy lvové, zde je malé přiblížení.

Zdroj: FITPEOPLE - posilovna Jihlava, fitness, spinning, masáže, solária [Foto]. Dostupné z: <http://www.fitpeople.cz/detail-163-578-bosu.html?vybranyrok=>

Co to vlastně BOSU znamená? Jedná se o termín pro cvičební pomůcku, která byla původně určena hlavně pro rehabilitaci. Pokud znáte gymnastický míč, představte si, jakobyste ho přeřízli v polovině a zespoda vzniklé "kopule" připevnili plošinku - přesně to je BOSU (nebo lépe BOSU Balance Trainer)! S tímto "nástrojem" přišel v roce 1999 David Weck. Zkratka původně znamenala "BOth Sides Up", později se setkáváme s vysvětlivkou "BOth Sides Utilized"1, což nám napovídá, že můžeme používat obě strany cvičební pomůcky - tedy plošinkou nahoře (a posilovat tak hlavně svaly horní poloviny těla) i dole a používat hlavně vyboulenou část (a cvičit rovnováhu a posilovat svaly dolní poloviny těla). Správný průměr by měla mít plošinka 63,5 cm a druhá strana by měla být nafouknutá do výšky 22 cm.2 Jistě se ale setkáte s různými objemy.
S BOSU lze cvičit mnoha způsoby - většinou se ale setkáte se synchronizovaným cvičením. Na BOSU můžete skákat, šlapat, cvičit balanc, ale také s ním posilovat (dřepy, sedy lehy, kliky,...). Cvičení s BOSU se hodí hlavně pro zpevnění těla, neboť zpevněné svaly nám pomáhají správně držet postoj či sedět a zpevněním svalů se vyvarujeme bolesti zad a kloubů. Samozřejmě si ale zlepšíte i fyzičku a můžete zhubnout. Tento způsob sportování můžou provozovat muži i ženy každé věkové kategorie a je vhodný i pro těhotné ženy, které by se samozřejmě ale neměly tolik namáhat a cvičit rychle.
Cena BOSU se pohybuje v řádu tisícovek! Můžete si zakoupit i různé doplňky, jako například podložku s madlem, kterého se můžete při cvičení držet.

Zdroj: BOSU Balance Trainer [Foto]. Dostupné z: <http://www.bosu-balance-trainer.cz/>


Má zkušenost:
Jak už jsem zmínila, já poznala tento sport ve Studiu J&A pod vedením předcvičující Míši. Ta tento sport provozuje už cca 7 let a dostala se k němu díky své mamince.
Ačkoliv bylo na první hodině hodně těžké se "chytit" ostatních a udržet rovnováhu, její vedení si mě získalo natolik, že jsem na tyto hodiny chodila celý zimní semestr. V letním jsem měla bohužel smůlu kvůli kolizi s rozvrhem, ale v červnu jsem se vrátila s úmyslem chodit celé léto. Bohužel Míša přes léto tyto hodiny nevede, ale naštěstí jsou v tomto studiu i jiné trenérky.
Co se mi hodně líbí je Míšin přístup - jak mi sama sdělila, má dobrou paměť na obličeje, takže rozezná nové účastníky od starých či staronových, poptá se na zkušenosti s tímto sportem a případně jednotlivé cviky vysvětluje více dopodrobna. Ono je zde totiž spoustu termínů vycházejících převážně z angličtiny (např. KNEE - jednou nohou šlápnete na BOSU a zvednete druhé koleno, SQUAT - jdete do dřepu,...). Navíc se během hodiny stihnou tak dvě až tři delší sestavy, které se později skládají dohromady, takže se postupuje hezky krok po kroku. Míša dává tak 4 pauzičky na pití. Také se většinou uprostřed hodiny posiluje s nějakým dalším nástrojem (činky, gumičky, další BOSU), nebo i ve dvojicích a zažila jsem i opičí dráhu nebo poskládání více BOSU do kroužku a běhání po nich - takové vyblbnutí Usmívající se. Na konci hodiny se vždy posiluje a to dost razantně, ale nic, co by člověk nezvládl (ačkoliv na to mám v té chvíli jiný názor Smějící se). Hlavně endorfiny se dostaví dost brzo. Ke cvičení hraje hudba, takže Míša používá mikrofon - nechápu, že se nezadýchává a mluvení jí při cvičení nedělá problém! Na začátku i na konci hodiny se samozřejmě protáhneme a vydýcháme.
A co si vzít s sebou? Pohodlné (sportovní) oblečení a boty do tělocvičny, ručník, pití a dobrou náladu! Cena BOSU je ve Studiu J&A 70 Kč/55 minut, ale permice na 10 lekcí stojí pouze 630 Kč - tedy máte jednu lekci zdarma! Já ale využívám novou akci - 15 Kč sleva na jakoukoliv lekci pro studenty.

Pokud máte s tímto sportem své zkušenosti, budu ráda, když se o ně podělíte.

Alespoň malé nahlédnutí, jak může hodina probíhat, najdete zde:


Zdroj: YouTube: Bosu training - Hanka Kynychová [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=nh8f6oIFAr0>


Proč psát blog? 2

25. června 2014 v 21:25 | LadaCroft |  Blog











K předešlému článku přidávám další motivaci, proč si založit blog Usmívající se.

Zdroj: Logo Blogu: Blog.cz [Výstřižek]. Dostupné z: <http://blog.cz>

Tsuro

24. června 2014 v 21:36 | LadaCroft |  Hry
Hned zprvu chci napsat, že mě tato hra nijak neoslovila, a to i přesto, že závisí na náhodě i strategii. Přesto je to dle mého průměrnější hra, která vás v případě herního dne alespoň trochu nastartuje do tohoto dění.

Zdroj všech obrázků: Společenské deskové hry - SVĚT-HER.CZ: Tsuro [Foto]. Dostupné z: <http://www.svet-her.cz/tsuro/>

Tsuro je jednoduchá orientální hra plná cest. Skládá se z 8 hracích kamenů (je tedy pro 2-8 hráčů), herního plánu a 36 kartiček (přičemž jedna z nich je tzv. Dračí karta). Na jednotlivých čtvercových kartách jsou nakreslené 4 cesty, které můžete s cestami na ostatích kartách libovolně spojovat. Je jedno, jak kartičky natočíte, navázat můžete hned na 8 počátků cest.
Na začátku hry si hráči libovolně rozmístí své kameny (hrací figurky) k počátkům cest vyznačeným na okrajích plánu. Poté se každému rozdají tři kartičky tak, aby ostatní hráči neviděli, co máte v rukou. První hráč přiloží ke svému kamenu libovolnou kartičku a posune se na konec cesty, kterou před sebe vložil. Dobere si třetí kartu. Takto se hráči střídají a postupně zaplňují herní plánek a tím se sobě i přibližují.
V případě, že ke své figurce přiložíte kartičku, ale zároveň některá strana sousedí i s kartou, na které je kámen protihráče a tím prodlouží jeho cestu, tento hráč musí dojet až na konec této cesty (a to i přesto, že není na tahu). Pokud váš kámen dojede na konec cesty a tím pryč z herního plánku, vypadáváte. Vypadáváte zároveň tehdy, kdy se vaše cesta napojí na cestu jiného hráče a kameny by se tímto srazily - vypadávají oba majitelé těchto figurek. Kartičky, které měli hráči, kteří vypadli, v rukou, se dají do nového balíčku. Hráč, který jako poslední zůstane, vyhrává. Musíte tedy kartičky dávat schválně tak, abyste vy mohli pokračovat a další hráči vypadli.
Za předpokladu, že se doberou karty z balíčku, je zde dračí karta, jejíž vlastník si může jako první vzít kartu z nového balíčku, ale pouze za předpokladu, že má méně než tři karty. Pokud má tři karty, posouvá dračí kartu dalšímu hráči.
Hra je tak na cca 15 minut, kompletní pravidla naleznete zde.


Má zkušenost:
Hru jsme si zahráli tak nějak na rozjezd a jedna hra skutečně stačila. Možná jsme dostatečně netaktizovali, ale nakonec vyhrála Janča, která hrála jako poslední, zatímco my ostatní jsme se tam mezitím pozabíjeli Usmívající se. Určitě hru alespoň zkuste, ale na koupi je podle mě málo zábavná a navíc se cenově pohybuje kolem 700 Kč. Každopádně mi napiště své zkušenosti!

Jak vycvičit draka 2

23. června 2014 v 22:43 | LadaCroft |  Animáky
Jsem milovník animáků! A film Jak vycvičit draka (How to Train Your Dragon) miluju jak s českým dabingem, tak v originále (kupodivu), miluju ten příběh, miluju ten soundtrack, miluju Toothless Mlčící! A proto jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít ani pokračování Hiccupsova vikingského dobrodružství.

Zdroj: Film.com - Movie Reviews, Trailers and Photos: Review: 'How to Train Your Dragon 2' [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.film.com/movies/review-how-to-train-your-dragon-2>

Filmu se opět ujal kanadský režisér Dean DeBlois (režíroval také Lilo & Stitch), ke kterému napsal podle předlohy od Cressidy Cowell scénář. Nemohu vynechat opět dechberoucí hudbu, kterou dával dohromady John Powell. Film má 105 minut.1

Kdo viděl první příběh o vikingské osadě sídlící na ostrově Blp (Berk), ví o těchto obyvatelích vše podstatné, a to hlavně to, že jejich domácími mazlíčky jsou draci. Hlavní hrdina (a také syn náčelníka) je Škyťák (Hiccup) a "jeho" drak Bezzubka (Toothless). Ti prozkoumávají svět a zjišťují, jak velký ve skutečnosti je.
Jejich cesty ale zkříží lovci draků (v čele s Eretem), kteří shánějí tyto převážně ohnivé tvory do armády Draga Bludvista (teď si nejsem jistá, jak se jmenuje v češtině) - drakobijce, který dokáže draky zkrotit a pomocí své tajné zbraně i ovládat. S tím musí Škyťák samozřejmě něco udělat, ale dřív, než se tak stane, potká dračí jezdkyni a zároveň svou ztracenou matku, která mu ukáže, jak úžasní draci vlastně jsou.
Mezitím se Drago chystá k válce nejen s draky, ale také s Blpem, který si chce podmanit - nebo spíše poslat k ledu. Podaří se mu to?


Zážitek naprosto úžasný! Hned zprvu podotýkám, že jako student jsem za 2D v Cinema City s klubovou kartou zaplatila pouze 109 Kč (to i v Mariánkách bych platila minimálně 120 Kč) a to díky nastřádaným bodům jak za sebe, tak za kamarádku, tedy jedna vstupenka byla zcela zdarma!
Z filmu jsem naprosto unešená! Najdete zde vše - emoce, vtipné scénky, vyhrocené situace, ale také "awww" záběry, které zvlášť my holky tak milujeme. Tohle vše spojené s bezkonkurenčním soundtrackem a přátelstvím hocha a jeho neobvyklého přítele dává parádní snímek, na který stojí za to si zajít. Za své hovoří i hodnocení na csfd - 90 %! A já bych se upřímně nebála dát i víc! Tak mazejte do kina!!! Usmívající se
Navíc mohu prozradit, že v roce 2016 se nám představí třetí pokračování - teď budu trochu spoilerovat, ale očekávám, že si Bezzubka konečně najde holku a také se objeví jeho rodina. Uvidíme. Zatím se podívejte na trailer alespoň současného dílu.


Zdroj:YouTube: HOW TO TRAIN YOUR DRAGON 2 - Official Trailer [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=Z9a4PvzlqoQ>


A ještě jednu malou poznámku si neodpustím - nechápu, kdo v poslední době ty filmy překládá a vytváří titulky. OK, tento snímek je v pohodě, ale občas nechápu, proč to nepřeloží tak, jak to v tom filmu ve skutečnosti je! Proč slyším něco jiného, než čtu? Zažila jsem tedy horší filmy, kdy překladatel nezvládal frázová slovesa - a tyto titulky šly do kin!!! Ale občas prostě nechápu, co tam ti lidi vytváří. I přesto doporučuji anglické znění.


Walter Mitty a jeho tajný život

22. června 2014 v 22:53 | LadaCroft |  Komedie, rodinné, sportovní, taneční
Tak jsme se s Tomem dívali na film Walter Mitty a jeho tajný život (The Secret Life of Walter Mitty). Naprosto promarněnej čas! Nechápu, jak to může mít na csfd 78 %!

Zdroj: STRANGER: Walter Mitty a jeho tajný život / Secret Life of Walter Mitty (2013) [Obrázek]. Dostupné z: <http://miki66.7x.cz/rubriky/filmy/film-2013-dab/walter-mitty-a-jeho-tajny-zivot>

Film je z roku 2013, ale inspiroval se původní verzí z roku 1947. Režie se ujal samotný Ben Stiller, kterého najdete i v hlavní roli. Film má opět nepříjemných 114 minut (a to prosím bez nováckých reklam).1

Příběh vypráví o Walteru Mittym - čtyřicátníkovi (pokud jsem dobře pochytila), který od svého všedního života utíká do představ, ve kterých je silný, odvážný, vtipný a úžasný. Pracuje jako fotoeditor časopisu Life, který právě čelí převzetí jiné firmy a jeho vydávání končí. Škoda - zvlášť, když to znamená hromadu vyhazovů, půvabná Cheryl Melhoffová (Kristen Wiig) je ve firmě teprve měsíc a Walter ještě neměl pořádně šanci (nebo měl?) se s ní seznámit.
Hlavní zápletka celého filmu tkví v tom, že na titulku posledního časopisu patří neobyčejná fotka - ale zrovna ta se ztratí! A Walter se tedy vydá za fotografem Seanem O'Conellem (Sean Penn), aby cennou fotografii získal a tím neztratil práci, kterou spolehlivě dělá už 16 let.

Upřímně nevím, co dál dodat. Film mi přišel nudný, stále jsme s přítelem čekali, až něco přijde, nějaká pořádná zápletka. No a nedočkali jsme se. Snímek není nijak extra vtipný, ani zajímavý. Není pln emocí, nezjistíte nic nového a šokujícího, není ani moc reálný. Sice jsou zde občas celkem hezké trikové záběry, ale tím to asi tak končí. Zklamání nezmizelo ani poté, co nám bylo konečně dovoleno spatřit tu jedinečnou fotografii, spíš vzrostlo a to i přesto, že jsem čekala něco na ten způsob, ale lépe ztvárněného.
Pokud se na film podíváte, nebo jste ho už viděli, prosím napište mi pod článek komentář, jestli se jedná jen o můj názor a film vás zaujal, nebo zda mé rozhořčení sdílíte. Jsem ráda, že jsem neutratila peníze za lístek do kina, protože bych se možná tak maximálně hezky nacpala popcornu a usnula.

Trilogie Divergence, Rezistence, Aliance

17. června 2014 v 20:23 | LadaCroft |  Knihy
Cca před měsícem jsem sem přidávala recenzi na nový film Divergence (Divergent) a vzhledem k tomu, že navazující díly jsou ve filmovém zpracování v nedohlednu, přečetla jsem si celou trilogii, kterou napsala Veronica Roth - Divergence (Divergent), Insurgent (Rezistence) a Allegiant (Aliance).
O čem jednotlivé knížky jsou, popisovat nebudu, neboť na sebe navazují a prozrazením děje druhého a třetího dílu bych zároveň prozradila i konec dílu předchozího. Jemný náznak ale zanechat mohu a to hlavně o počátku trilogie, o knize Divergent.

Zdroj: Rebloggy Beta Homepage: books divergent dystopian Veronica Roth insurgent yalit Allegiant gotta read them all divergentofficial [Foto]. Dostupné z: <http://rebloggy.com/post/books-divergent-dystopian-veronica-roth-insurgent-yalit-allegiant-gotta-read-the/73980185389>

V prvé řadě si hlavní hrdinku Beatrice (Tris) Priorovou představuji podle knihy jinak, než jak ji vidí reřisér - coby Shailene Woodleyovou. Tris podle spisovatelky nemá být nijak moc hezká, má být mrňavá (což Shailene se svými 173 cm rozhodně nesplňuje), vyhublá, plochá a mít mezeru mezi předními zuby. Má mít ale trochu "bambulkovitý nos" a krásné velké oči - to by sedlo. To mě ale na rozdílech filmu a knihy tolik nezarazilo. Samozřejmě, že některé pasáže jsou jinak, ale co mi chybí, jsou klíčové postavy, které se promítají i do dalších dílů (třeba až do Aliance), ale ve filmu byly zmíněny matně, ne-li vůbec. Uvidíme, jak se bude zfilmovaný příběh vyvíjet dál, mám osobní tip ohledně zakončení posledního dílu, resp. rozdílu mezi koncem knihy a filmu, ale to si zatím nechám pro sebe - uvidíme, jaký názor budou mít scénáristé.

Tris v knize Divergent je jinak stejná jako ve filmu. Zato Tobias/Čtyřka ve mně střídá pocity sympatie a nenávisti. Prostě se občas chová jak debil, ale spisovatelka si to samozřejmě umí odůvodnit. Kamarád Štěpán film okomentoval dobře - opravdu je to místy slaďárna a v knize se útržky s touto tématikou samozřejmě násobí. Přece jen je psaná ICH formou a nahlédnout do myšlenek šestnáctileté dívky, která se na kluka nikdy nesměla ani podívat a teď o ni stojí pohledný instruktor, není pro nátury, které by se radši nechaly ostříhat od sekačky, než přihlížet veřejnému projevu citů.

V druhém díle se Tris vrhá do jedné sebevražedné mise za druhou, což je od ní pěkně sobecké. Prakticky jsem nechápala, co to sakra vyvádí a zda Tobiase vůbec miluje, když dělá takovéhle kraviny. Situace je mnohem vyhrocenější a nebezpečnější než v díle prvním. Hlavně mi taková změna osobnosti oproti "Škrobovi" z Odevzdanosti nesedí. Jak je možné, že dívka, která se dřív bála podívat do zrcadla, najednou neváhá dát pěstí komukoliv, jen proto, že je naštvaná? A i přes tuto vlastnost najednou dospěje a chce se obětovat pro ostatní?

V díle Aliance se děj odehrávání zásadně změní. Na povrch totiž vypluje informace, kterou nelze ignorovat a tak se Tris a hrstka jejích přátel (i nepřátel), která ještě nestihla umřít, vrhne do dalšího dobrodružství, jehož nebezpečnost tkví hlavně v neznámu. Celý děj, i místo, kde se odehrává je pochmurný a bere naději. Navzdory tomu, že byla třetí kniha nejkratší, četla jsem ji asi nejdéle, do čtení jsem se totiž musela "nutit" a přirozený pohon ke čtení nebylo ani tak napětí, jak kniha dopadne, jako spíš pocit "už ať to skončí". Přitom je téma zajímavé a vysvětluje mnohé z předchozích knih. Ve vyprávění se zde tentokrát Tris střídá s Tobiasem, což má své opodstatnění, ale mně to upřímně pilo krev. Hlavně to je asi tím, že nevidím velký rozdíl v myšlení těch dvou, přestože jsou to úplně rozdílné osobnosti - jakoby to Veronica Roth odflákla.

Ačkoliv se teď cítím trochu rozpolceně, musím uznat, že čtení tří dílů ve mně zažehlo smíšené pocity, které se střídaly jak nálady těhulky a u posledního dílu jsem dokonce i brečela. Jsem holt cíťa a kdo mě zná, ten to ví. Brečela jsem i přesto, že bych tu určitou pasáž knihy napsala stejně, přestože jsem si snad i přála, aby to tak "dopadlo" a očekávala jsem to. A myslím, že vyvolat pocity a vtáhnout nás do děje, být naštvaný na hlavní hrdiny za jejich chování i na spisovatele za nemilosrdné události, které jim seslal - to je hlavním cílem dobrodružných knih. A to dle mého Veronica Roth splnila na jedničku.

Banana Matcho

12. června 2014 v 21:41 | LadaCroft |  Hry
Také máte občas chuť do něčeho bouchnout? A když to někomu uškodí - tím lépe? Samozřejmě tu nikoho nenavádím k násilí, ale spíš k bleskové stolní hře Banana Matcho!

Zdroj obrázků: HRAS svět deskových her a hlavolamů [HRAS]: Ubongo [Foto]. Dostupné z: <http://www.hras.cz/spolecenske-hry/deskove-a-stolni-hry/banana-matcho>

V této hře jste opička, která se snaží vyšplhat na strom ke sladkému ovoci, abyste opičáku Banana Matchovi ukázali, že jste lepší. Posouvat se po políčkách můžete dvojím způsobem - 1) buď na šesti kostkách s ovocem naházíte určitou variaci symbolů (trojice, dvojice, každé ovoce jiné apod.) anebo 2) jako druhý hráč na třech žlutých kostkách naházíte tři obrázky opiček, přičemž na každé je jen jedna. Na házení máte libovolný počet pokusů a nemusíte vždy házet všemi kostkami, ale některé si "odendat". Ale pozor, aby vás druhý hráč s opičími kostkami předtím nestihl zastavit!
Co se výše zmíněného bouchání týče - ke hře se používá gumový pískací banán, a kdo z dvou hráčů (jeden hází kostkami s ovocem a snaží se získat body, druhý s kostkami s opičkami chce prvního hráče zastavit) na něj bouchne jako první, ten získává body. Hráč s opičkami za přerušení protihráče jeden bod (a posune se o jedno pole), hráč s ovocem počet posunů podle tabulky variací v dolní části hracího plánu.
Po jednom kole se vždy oba soubory kostek posunou o jedno místo ve směru hry. Hra zabere cca 10-30 minut (podle počtu hráčů) a je určená pro 2-6 hráčů, vhodná i pro děti.


Má zkušenost:
Tuhle naprosto jednoduchou, infantilní a rychlou hru jsem si vážně užila. A určitě i Janča zde prokázala své destruktivní sklony, stejně jako u hry Rampage.
U hry jsme řvali, zběsile házeli kostkami, až nám padaly ze stolu, mlátili do banánu jak šílení a vždy povzbuzovali toho, který na tom byl na cestě za košíkem ovoce hůř. No se skandováním bychom možná zahanbili i leckajé fotbalové fanoušky okresního přeboru, a to jsme byli jen tři Smějící se! Ale samozřejmě i zde můžete aplikovat trochu taktiky, popřípadě štěstí. Musíte se umět rychle rozhodnout, jaké hodnoty chcete na kostkách naházet a poočku sledovat, jak si vede ten, který vás chce zastavit a případně se smířit třeba "jen" s jednou trojicí.

Hra se cenově pohybuje okolo 600 Kč a doporučuji ji hlavně těm, kteří se chtějí vyblbnout. Pokud máte nějaké trable nebo chcete poznat veselou stránku zapšklého kolegy, je hra Banana Matcho tím pravým odreagováním!

Ubongo

11. června 2014 v 22:40 | LadaCroft |  Hry
Jste milovníci Tetrisu, ale začíná vás pomalé padání různých tvarů dílků bavit? Pak zkuste Ubongo!

Zdroje všech obrázků: Společenské deskové hry - SVĚT-HER.CZ: Ubongo [Foto]. Dostupné z: <http://www.svet-her.cz/ubongo-3/>

Jedná se o hru, kde jde hlavně o rychlost a logické myšlení. Nejprve si vyskládáte na herní plán barevné drahokamy a umístíte na něj figurky do šesti pruhů. Potom si připavíte kartičky a jednotlivé dílky, každý by měl mít 12 různobarevných dílků. Hrací karty jsou oboustranné, takže můžete dle libosti vkládat buď 3 nebo 4 dílky do předpřipravené sítě.
První hráč hodí kostkou (někdo jiný po dopadu otočí přesýpacími hodinami) a podle obrazce, který padl, si na své hrací kartě naleznete, jaké si máte vzít dílky. Snažíte se je v čase určeném přesýpacími hodinami vložit do sítě na kartě tak, aby byly všechny použité a políčka na síti vám pod díly zmizela. Když se vám to povede, řeknete "Ubongo!" a rychle se posunete figurkou a vezmete si dva drahokamy v řadě, kam jste se pohnuli (nevadí, když na jednom poli stojíte dva). Drahokamy ale musíte stihnout vzít, než se písek přesype! Jinak máte smůlu. Snaha je sbírat drahokamy stejné barvy.
Kdo řekne "Ubongo!" jako první, může se posunout až o tři políčka, kdo jako druhý až o 2 atd. Tato výsada se nemění ani při jiném počtu hráčů.
Když se herní plán vyprázdní (nezbyly žádné drahokamy), spočtete si, kolik drahokamů s nejhojnějším výskytem (na jejichž barvu jste se zaměřovali) u sebe máte. Kdo má nejvíc drahokamů jedné barvy vyhrál. Pokud se toto číslo s někým shoduje, počítáte, kolik drahokamů jedné barvy máte u druhé nejčastější barvy.
Hra zabere tak 30 minut a je vhodná pro 2-4 hráče.


Má zkušenost:
Další návštěva Kavenu, další hry. Byla jsem tam s Jančou a jejím kamarádem z rodné hroudy Péťou. Na nastartování pozornosti jsme samozřejmě zvolili milované Dobble. A když už jsme v té hře, kde jde hlavně o rychlost, pozornost a řvaní byli, navrhla Janča jako další Ubongo. Vůbec jsem netušila, o co jde, ale rozhodně si takovou hru chci zahrát častěji.
Skládání šlo dobře, ale samozřejmě se mi asi tak 3x stalo, že jsem se do času prostě nevešla (myslím, že je to tak 20 vteřin).
Navíc jsem na konci byla úplně v pravém políčku, ale drahokamy zbyly už jen v levém pruhu, takže mi trvalo dvě hry, než jsem se k nim dostala, takže člověk musí přemýšlet i nad tím.
Člověk musí rychle objevit 1) kde je symbol stejný jako na kostce, 2) popadnout správné díly, 3) správně je vložit na síť, 4) říct "Ubongo!", 5) přelítnout očima sloupce, kam se chcete posunout (kde je nejvíc drahokamů barvy, jakou sbíráte) a co nejblíž máte další vhodné sloupce, 6) kouknout na časomíru a ve chvíli, kdy se písek přesype zařvat "Konec!", "Čas vypršel!" nebo podobnou blbost, abyste protivníky upozornili, že vy jste nejlepší a drahokamy jsou vaše Usmívající se.
Já se těmito kroky řídila a nejspíš i proto jsem vyhrála Usmívající seNevinný.

Jak jsem tak sjížděla ceny, není zrovna nejlevnější - něco přes 700 Kč. Existuje ale také cestovní verze, která je levnější. Také naleznete další verze, ale klasika byla supr, tak proč nezačít s ní? Takže - Kdo si půjde zahrát Ubongo? Mrkající

Malý princ

11. června 2014 v 16:54 | LadaCroft |  Hry
Ne, opravdu tu nebudu psát o populární knížce poloviny 20. století. Upřímně jsem ji ani nečetla. Také proto mi planetky, beránci, lampy, stromy a sloni ve vesmíru nedávali moc smysl. A kde jsem se s těmito zobrazeními setkala, když ne v knize? No přece ve stejnojmenné stolní hře, tedy celý název zní Malý princ: Udělej mi planetu!

Zdroj: Planeta Her - Společenské deskové hry: Malý princ: Udělej mi planetu! a Planetaher.cz - společenské, deskové a karetní hry [Foto]. Dostupné z: <http://www.planetaher.cz/detail/deskove-hry/maly-princ-udelej-mi-planetu/#>

Účelem je postavit planetku, ale soutěživé typy teď zklamu - to se povede každému. O vítězství rozhodne až spočítání bodů - i to může být na hře sympatické. Narozdíl od spoustu jiných stolních her hra pro všechny končí ve stejnou dobu a tak nikdo nesedí na zadku a nezírá, jak se baví ostatní, ať už s pocitem vítězství či prohry.
Hra se skládá z 80 čtvercových puzzlí, přičemž jedna planetka má rozměry 4x4, tedy 16 dílků a hra je v tom případě maximálně pro 5 hráčů. Puzzle jsou různé, podle umístění - jsou zde rohy, kraje a vnitřek obrázku planety. Podle tohoto rozdělení na nich naleznete různé subjekty. Rohy určují, jaké předměty a postavy máte ve svém zájmu sbírat a kolik bodů vám přinesou. Pokud tedy například narazíte na Lampáře, budete chtít sbírat hlavně lampy, atp. Jsou zde také baobaby, které vám mohou i uškodit - ve chvíli, kdy se na vaší planetce objeví tři, kartičky s nimi obracíte a tím přicházíte o body z činitelů, se kterými kartičku sdíleli. Dalším škůdcem mohou být také malé sopky - kdo jich má konci hry nejvíce, odečte si počet bodů, kolik sopek se na jeho planetě vyskytuje.
Kartičky si ale netaháte jak chcete - vždy někdo začne a vybere, z jakého umístění chce tahat. Dílky se obrátí, aby bylo viditelné, co na nich je. První hráč si vybere a určí dalšího hráče, který bude moct ze zbylých puzzlí vybírat. Tím se samozřejmě hra stává zajímavější, protože můžete taktizovat! Můžete se "dohadovat" s ostatními hráči, říkat jim své myšlenky a také s nimi trochu manipulovat, aby ten poslední díl, například s baobabem, zbyl na někoho, kdo už má dva. Ten, kdo si ale "vybírá" jako poslední, může alespoň v příštím kole volit jako první.

Zdroj: Planeta Her - Společenské deskové hry: Malý princ: Udělej mi planetu! a Planetaher.cz - společenské, deskové a karetní hry [Foto]. Dostupné z: <http://www.planetaher.cz/detail/deskove-hry/maly-princ-udelej-mi-planetu/#>

Má zkušenost:
Hra byla super! Jelikož jsem ukecaná, odhodlaně jsem se snažila manipulovat ostatními. Protože když nakonec zbydou dva díly (přičemž jeden je pro vás mnohem větší zlo, než druhý), můžete ostatní přesvědčit, že právě ta "horší" puzzle uškodí mnohem víc druhému hráči než vám, a tak zagitovat protihráče, který byl na řadě před vámi, aby dal další tah pod palec vám.
Ačkoliv to pro mě vypadalo s vítězstvím dost nadějně, nakonec vyhrál Michal, který hru určitě nehrál poprvé a tolik se k našim činům nevyjadřoval a byl nejnenápadnější - přitom měl nejvíc sopek!
Hra nám zabrala asi půlhodinku až tři čtvrtě (v 5 lidech), cena se pohybuje okolo 450 Kč.

Takže ať už jste tichá voda nebo mluvit stříbro, vrhněte se do pohádkového světa Malého prince Usmívající se!

Milostný dopis

10. června 2014 v 20:52 | LadaCroft |  Hry
Už několikrát se mi v Kavenu stalo, že mi byla doporučena hra a název mě vůbec neoslovil. Koho by nadchla hra s názvem Malý princ nebo Vládce Tokia? Proto jsem tak trochu kroutila očima i v případě, kdy mi Venca (jeden z pracovníků) navrhnul hru Milostný dopis. Každopádně nehodnoťte knihu podle obalu!

Zdroj: Se stolními hrami nikdy nejste sami: DeskoveHry.com - recenze na společenské hry, karetní hry a párty hry: Recenze: Milostný dopis nedorazil do správných rukou [Foto]. Dostupné z: <http://www.deskovehry.com/s-pribehem/1449/recenze-milostny-dopis-nedorazil-do-spravnych-rukou>

Jedná se o karetní hru, ale těch kartiček je tam jen 16 (+ 4 pomáhající)! Důležitá je ale pochopitelně kvalita, nikoliv kvantita!
Pravidla jsou sice jednoduchá, ale naučit se správně oklamat nepřítele už tak jednoduché není. Také mi moje první vítězství trvalo 4 hry!
Vaším úkolem je předat milostný dopis princezně. Bohužel předat dopis přímo nelze, ale v paláci je spoustu postav, skrz které to můžete zkusit. Naleznete tu 5 STRÁŽNÝCH (hodnota karty = 1), díky nimž můžete zkusit odhalit, jakou kartu má váš protivník a tím ho vyřadit (ať už je karta jakákoliv kromě strážné); 2 KNĚZE (2), s jejichž pomocí se podíváte, co má váš protivník v ruce; 2 BARONY (3), kteří vám umožní porovnat hodnotu vaší druhé karty s tou, kterou má v ruce libovolný protivník. Kdo má nižší hodnotu prohrává a vypadává z kola. Dále tu jsou 2 KOMORNÉ (4), které vás po dobu jednoho kola chrání a ostatní hráči na vás nemohou použít své karty, 2 PRINCOVÉ (5), kvůli kterým musíte vyhodit svou kartu a líznout si novou; 1 KRÁL (6) - díky němu si vyměníte karty s protihráčem; 1 HRABĚNKA (7), jejíž jediný účinek je ten, že v případě, že ji máte na ruce současně s princem nebo králem, musíte kartu vyložit. Samozřejmě ji můžete vyložit i přesto, že na ruce prince ani krále nemáte a díky tomu blafovat. No a poslední je samozřejmě PRINCEZNA, která má nejvyšší hodnotu (8), ale pokud ji budete muset vyložit (viz moc prince), hra tím pro hráče s princeznou končí.
Vítězný bod můžete získat dvěma způsoby. 1) Jste posledním, kdo nevypadl. 2) V balíčku už nejsou další karty. Pokud už není co dolízávat, ukážete, co máte v ruce a karta s nejvyšší hodnotou vítězí.
Body si hráči zaznamenávají a počet nutných bodů k vítězství určuje dle výrobce počet hráčů. Ono je to ale podle mě celkem šumák - jak se dohodnete, tak se dohodnete. Hra je určená pro 2-4 hráče.
Kompletní pravidla naleznete zde.

Má zkušenost:
Nečekala bych, že lze v takovéhle hře blafovat. Jde o taktizování, ale občas samozřejmě také trochu o štěstí, jaká karta vám přijde. Člověk se do toho za chvíli dostane, ale určitě se nevyhnete začátečnickým chybám - jako třeba já, když jsem hned v první hře v prvním kole použila krále na výměnu karet s Michalem. Získala jsem Barona, on mou Strážnou a hned v dalším kole ji na mě použil, protože samozřejmě věděl, co mám v ruce.
Hra je to podle mě dobrá jak na rozjezd, aby se pořádně nastartovaly strategické mozkové závity, tak i na konec herního večera. Hrát by se dalo i o panáky, ale to by to hraní moc dlouho nevydrželo - to spíš o loky piva Usmívající se. Vzhledem k tomu, že se jedná jen o 20 karet, je hra perfektní na cesty, klidně třeba i do vlaku. Rozhodně doporučuji!

Rampage

5. června 2014 v 22:55 | LadaCroft |  Hry
Včera jsme měli v Kavenu na doporučení šanci zahrát si takovou dračí, "bourací" hru se jménem Rampage. Myslím, že tato hra skýtá výborné odreagování hlavně po náročném dni.

Zdroje všech obrázků: Planeta her - společenské deskové hry: Rampage a Planetaher.cz [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.svet-deskovych-her.cz/dobble-p-1360.html>

Hra je na pochopení dost náročná. Pokynů je zkrátka hodně, my ale měli na pomoc Michala ("štamgasta"), který nám vše vysvětlil - jedna z velkých výhod Kavenu, hru vám nejen doporučí, ale také vysvětlí.
Ve hře se stáváte příšerami/draky ve městě Meeple city, které máte za úkol zdemolovat. Bojovat můžete ale nejen proti nebohým obyvatelům města, ale také proti sobě. Příjemné na hře je rozhodně to, že se hry hmotně přímo účastníte - pohybujete se totiž tím, že cvrnkáte do své figurky. Cvrnkat můžete taky autobus na budovy a případně si i foukáním přibližovat oběti na sežrání. Ale pozor - pokud nějakého obyvatele města odfouknete pryč z hracího plánu, utekl před vámi a vy klidně můžete přijít i o zuby! A ty jsou důlěžité - čím byste jinak mohli lidičky rozžvýkat?
Cílem hry je nasbírat co nejvíc bodů - za zuby ostatních hráčů (ty získáte tím, že srazíte své protihráče např. cvrnkáním či foukáním), za sežrané oběti (ty jsou navíc rozlišené barevně a za každou sadu máte 10 bodů!) nebo za patra jednotlivých postavených budov.
Hra končí ve chvíli, kdy je a) vyplněna vedlejší tabulka, tedy skóre obyvatel, kteří utekli z města, nebo b) kdy z hrací plochy zmizí patra všech budov.
Hra je vhodná pro 2-4 hráče.


Má zkušenost:
Bourání bylo doopravdy super, ale kdyby nám Michal nevysvětlil pravidla, asi by nás to trochu odradilo. Jinak jsme si užili spoustu zábavy - například když jsem chtěla secvrnknout Janču, ale místo její figurky jsem trefila přímo ji. Smějící se Hra je ale poněkud neskladná a obsahuje spoustu komponent, takže je lepší si ji zahrát rozhodně někde u stolu. Navíc je trochu dražší (kolem 1 300 Kč), takže ji doporučuji před koupí určitě někde vyzkoušet. Časově se pohybuje kolem 30 minut a více, takže věřím, že dáte tak jednu, maximálně dvě hry v řadě. U této hry lze ale díky speciálním pomocným kartám také taktizovat - což skvěle předvedla Janča a samozřejmě díky tomu na celé čáře vyhrála Usmívající se.

Takže pokud se chystáte do Kavenu a nevíte, co si zahrát, zkuste Rampage Mrkající, věřím, že se na ní vyřádí děti i dospělí!


Zde máte navíc máte 60 sekundové video hraní této hry. Pokud ale nevlastníte dálkový ovladač Adama Sandlera, vyhraďte si na hraní Rampage více času Usmívající se.
Zdroj: YouTube: Rampage Board Game: Full Game Played in 60 Seconds [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=6ZLIfSHGGp0#t=37>

Dobble

5. června 2014 v 21:51 | LadaCroft |  Hry
Tak jsem byla s přáteli zase po dlouhé době v Kavenu a můžu říct, že to byl fakt skvělý večer. Zahrát jsme si stihli hned několik her, přičemž první, rozehřívací, byla hra Dobble.

Zdroj všech obrázků: Svět deskových her - společenské deskové hry a hlavolamy: Dobble | Karetní hry [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.svet-deskovych-her.cz/dobble-p-1360.html>

Tato hra potrénuje hlavně váš postřeh. Dobble se skládá z 55 kartiček (které mají ovšem tvar kruhu). Na každé kartě je 8 různých symbolů, v celé hře je jich ale dokonce 50! Vhodná je pro 2 až 8 hráčů.
Pravidla jsou jednoduchá. Do ruky si dáte kartičky na sebe tak, abyste viděli obsah vždy jen jedné z nich. Doprostřed mezi hráče se umístí jedna karta symboly vzhůru (aby byly vidět) a hra začíná. Ve chvíli, kdy najdete symbol, který má karta uprostřed s tou vaší společný, musíte říct, co za obrázek to je a svou kartu vložíte na tu původní. Tím se vám odhalí karta, kterou jste měli pod nynější hlavní kartou. Cílem hry je zbavit se všech karet, ale to není vůbec jednoduché - každé dvě karty totiž mají společný pouze jeden symbol!1 Hra má ale samozřejmě i obměny, v pravidlech je popsáno 5 verzí. Všechny je najdete zde.


Má zkušenost:
Hru jsme si fakt užili (nebo alespoň já s Jančou, protože Péťa prohrával Mlčící). Co je naprosto super je to, že jedna hra zabere tak 5 minut, záleží na tom, jak rychlé máte oči a pusu Usmívající se. Vzhledem k tomu, že hra je v malé krabičce, je bezvadná určitě na cesty. Pohrávala jsem si tak trochu s myšlenkou, zda si ji mám půjčit na chatu, ale vzhledem k tomu, že tam budeme opilí (nebo alespoň podnapilí) asi tuto hru k alkoholovým praktikám moc nedoporučuji. Ono totiž najít obrázky není nic jednoduchého (i za střízliva) a to i přesto, že jsou vždy po několika symbolech odlišeny barvou! Třeba my jsme nejednou tvrdili, že tam žádnou shodu nemáme (to, že každé dvě karty mají společný právě jeden symbol jsem se dozvěděla samozřejmě až teď při hledání infa o hře) Mlčící. Vzhledem k malé časové potřebě se určitě hodí třeba na přestávky ve škole.


Dobble je super pro lidi každého věku, takže rozhodně doporučuji - ať už jen na půjčení, nebo i na koupi, cenově se pohybuje mezi 250 a 350 Kč.


Párečky v listovém těstě

4. června 2014 v 21:58 | LadaCroft |  Recepty a Tipy na párty
Jed­nou z nejosvědčenějších a na přípravu poměrně nenáročných pochoutek, které připravuji VŽDY, když se s kamarády scházíme u někoho doma ať už na kolau­dačku, desk board večer či jen tak popít a zkouknout film, jsou rozhodně párečky v lis­tovém těstě. S lis­tovým těstem se často pojí také napřík­lad pizza šneci a podobné slané či sladké roládky, ale já se s tím ner­ada piplám, takže jsou párky jas­nou volbou. Se zkušenos­tmi se čas na přípravu zkracuje a upřímně se ubírá i na estet­ice. Na chuti ale rozhodně ne! Kaž­dopádně chuť i vzh­led dost závisí na výběru párku - některé totiž mají větší poten­ciál se nafuko­vat, ale za to jsou třeba lepší. Sýrové párky moc nedo­poručuji (kdo si ho někdy zkoušel jen ohřát v mikrovl­nce, asi ví), to už je lepší párky chvilku před vyj­mutí z trouby lehce posy­pat nastrouhaným sýrem.


A jak tedy na to?
1) Potře­bu­jeme párky, vajíčko, nějakou mar­inádu či kečup, mouku a lis­tové těsto. Co se kuchyňských pomůcek týče, neobe­jdeme se bez nějaké misky (kam rozšle­háme vajíčko), mašlo­vačky, válečku, nože, plechu a velkým pomoc­níkem je rozhodně pečící papír.


2) Nejprve si párky nakrájíme na malé válečky. Dřív jsem párky půlila, ale vzh­le­dem k tomu, že pak tahle pochoutka hned zmizela, radši jich dělám víc. Z jed­noho párku tedy dělám větši­nou 4-5 válečků. Potom mám z jed­noho lis­tového těsta (400 g) a jed­noho balení vepřových párků (500 g) takových 60 párečků. Vezmeme kus těsta a na moukou poprášené ploše ho rozválíme asi na 0,5-1 mm. Těsto nakrájíme na proužky, které pomažeme mar­iná­dou (vyli­jeme si ji na talířek a použi­jeme mašlo­vačku). Jed­notlivé proužky potom krájíme na obdél­níčky a balíme do nich nakrá­jené párky.
TIP: Po čase jsem zjistila, že mnohem rychlejší a jednodušší je zabalit jeden párek a ten poté rozkrájet - akorát vám budou kraje párků vyčuhovat a nebudou zabalené. Na druhou stranu ale uděláte více párků protože nespotřebujete tolik těsta.


3) Párky pok­ládáme na vymaštěný plech, popří­padě na plech s pečícím papírem. Musíme je dát dostatečně daleko od sebe, jinak získáte siamská dvo­jčátka jako já :) . Poté si do misky nebo hrnku rozmícháme vajíčko a mašlo­vačkou párky potíráme. Kdo chce, může je ještě trochu posy­pat kořením, nebo napřík­lad sezamovými semínky.


4) Párky dáme do trouby na 15-20 minut na 160-175°C (u horkovz­dušné trouby stačí těch 160°C). Když jsou párky dozla­tova, vyn­dáme a podáváme. Dobrou chuť Usmívající se !

Zdroje: vlastní

Millerovi na tripu

3. června 2014 v 21:12 | LadaCroft |  Komedie, rodinné, sportovní, taneční
Tak jsem na radu Štěpána s Eli, ale také datoidu zhlédla film Millerovi na tripu. Konečně po dlouhé době nějaká přiblblá komedie, která ale nepřesáhla VypínámTo hranici (naposled jsem nedokoukala film V cizí kůži - jméno jsem musela pochopitelně dohledat). U téhle komedie budete sice kroutit hlavou, ale také se zasmějete.

Zdroj: Millerovi-na-tripu.jpg [Foto]. Dostupné z: <http://komedie.proden.cz/wp-content/uploads/2014/02/Millerovi-na-tripu.jpg>
Snímek Millerovi na tripu (We're the Millers) vznikl minulý rok, režíroval ho Rawson Marshall Thurber a má necelé dvě hodiny. Kromě netradičního námětu vás zaujme určitě hlavně obsazení - hlavního hrdinu Davida Clarka hraje Jason Sudeikis a hlavní hrdinku Rose Jennifer Aniston. Tito dva spolu ale nehrají poprvé - spolu jste je mohli vidět například také v povedené komedii Šéfové na zabití. Další slavnější celebritkou je Emma Roberts, neteř Julie Roberts no a poslední z hlavních rolí obsadil Will Poulter. Páni, nevím, kde ho splašili, ale ta role mu padla jako ušitá Usmívající se!

Příběh pojednává o Davidu Clarkovi, který navzdory tomu, že už má třicítku pár let za sebou, vydělává si jako dealer trávy. Rose, jeho sousedka, pracuje jako striptérka. Dalším sousedem je sedmnáctiletý Kenny, kterému utekla matka. Jednoho dne Davida tak trochu kvůli Casey, která může a nemusí být homelessačkou, okradou. Jeho dodavatel mu dá šanci peníze vydělat zpět a to tím, že doveze velké množství trávy až z Mexika. Davidovi je jasné, že sám bude příliš nápadný a tak stvoří Millerovy - spořádanou rodinku, kterou celníci určitě kontrolovat nebudou.
Na cestě do Mexika se "rodina" setkává s různými překážkami, ale také dobrodružstvím. Peprné scénky a černý humor nás provedou jejich cestou domů. Dopadne dobře?


Film mě fakt pobavil, takže dávám 82 % (na csfd je 76 %). Tak se mrkněte na trailer a sami zhodnoťte, zda dát šanci tomuto snímku Usmívající se!

Zdroj: YouTube: Millerovi na tripu / We're the Millers (2013) - český HD trailer [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=e7bmBUhe0JE>